Julius Zeyer (1841-1901):
z rodu, který přišel do Čech v době Velké francouzské revoluce z Alsaska, po matce Žid
– měl po otci převzít dřevařský podnik → studoval techniku, byl ‚na zkušené‘ v Německu, Švýcarsku a Francii – místo toho se věnoval literatuře a chvíli studoval starověké kultury a filosofii na UK
– celý život se věnoval pouze umění (finančně zajištěný + mecenášské příspěvky)
– inspirativní přátelství s malířem a sochařem Fr. Bílkem
– velký a důsledný odpor k oficiálním poctám, ke konci života velké hledání náboženské víry, sblížení s Katolickou modernou, jež otřáslo jeho vztahem s J.V. Sládkem
– poezie: především epika (epos a básnická povídka)
Vyšehrad (1880) – cyklus navazující na RKZ
Troje paměti Víta Choráze (1899): autobiografické rysy
– romány: Jan Maria Plojhar (1891): první projev české dekadence
– próza: Dům U Tonoucí hvězdy (1896): účtování s vlastní rozervaností a romantismem, otevírá již cestu ke Trojím pamětem
Tři legendy o krucifixu (1895): parafrázované legendy, mytologizující, naznačený příklon ke křesťanství
– drama: Radúz a Mahulena (1896): symbolická, secesní pohádka, viz filmová verze z roku 1971 od režiséra P. Weigla.
