Karel Jaromír Erben

(1811 –1870) Narodil se v Miletíně v podkrkonošské řemeslnické a písmácké rodině. V době filozofických a právnických studií v Praze se seznámil s Františkem Palackým, s nímž pak po celý život spolupracoval. Jako sekretář Českého muzea sbíral ve venkovských archivech studijní materiál. Ve vědecké práci se zabýval hlavně národopisem a vydáváním staročeských literárních památek. Jako národopisec se snažil rekonstruovat původní podobu lidové slovesnosti, neboť podle jeho mínění se v ní odrážely prastaré lidové mýty.
V tomto duchu koncipoval sbírky Prostonárodní písně a říkadla – (1864) a soubor českých pohádek.
Jedinou původní básnickou knihou Erbenovou je Kytice – (1853) – jedna z nejslavnějších a nejoblíbenějších knih české literatury. Je výsledkem skoro dvacetiletého úsilí. Jednotlivé básně Kytice vycházely nejprve časopisecky. Látkovým základem Kytice jsou české báje, které Erben jako vědec – sběratel dobře znal a které jako básník dovedl proměnit v dokonalý umělecký tvar. Vodník – zlá nadpřirozená síla, střetnutí dvou mateřských lásek; dcera potrestána. Zlatý kolovrat – matka macecha zabila nevlastní dceru, aby zajistila štěstí vlastní dceři; za to obě stihl spravedlivý trest. Záhořovo lože – polemika s Máchou; báseň o vině a odpuštění. Holoubek – romantická kresba přírody, krása české krajiny. Věštkyně – alegorická politická koncepce, vyslovena jistota o budoucnosti národa; vlastenectví.)