Marie Terezie (1740-1780):

změny státní správy (např.zrušení české dvorské kanceláře ve Vídni ), rozšíření sítě škol a povinná školní docházka (1774), zrušení jezuitského řádu (1773), úředním jazykem němčina
– Josef II. (1780-1790): v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zrušení nevolnictví (1781)  urbanizace neponěmčených venkovanů; toleranční patent (1781, luteránství a kalvínství ), zrušení dalších katolických řádů a klášterů, omezení cenzury josefinismus, osvícenský absolutismus
– Leopold II. (1790-1792): ústupky odpůrcům reforem, reakce na VFR znovuzavedení cenzury
– 80. léta 18.stol.: počátek obrodného procesu – zastavení jazykového úpadku češtiny, vytvoření nového spisovného jazyka a v návaznosti na to znovuobjevení svébytné národní literatury (a kultury jako takové)
– impuls J.G.Herdera: předpoklad, že slovanské národy se v budoucnu stanou rozhodujícím dějinným činitelem (v čele vývojového procesu se národy střídají, Slované jsou na řadě), jazyk = projev „ducha národa“
– v témže období vznikaly v Evropě další národně-obrozenecké procesy (např. Slovensko, Belgie, Uhry)
– vlastenec: josefínským centralizačním snahám; zemští vl. (vlast = české země, ale němčina; česká poněmčená osvícenská šlechta ) a jazykoví vl. (čeština, měšťanští literáti a divadelníci – zábavná a poučná tvorba pro méně vzdělané)