Markéta Lazarová
Markéta Lazarová – jeden z vrcholů české prózy, historický román z období lapkovského středověku, baladický příběh plný lásky. Markéta, dcera šlechtického lupiče Lazara z Obořiště, je připoutána mocným citovým vztahem k hromotluku a rváči Mikulášovi z nepřátelské rodiny Kozlíků z tvrze Roháčku. Unesena zbojníky prožívá s nimi boje a šarvátky, lásky i nenávisti, až se nakonec stane sama kořistí vražedného i milostného běsnění. Román vyniká promyšlenou kompozicí, metaforičností a monumentální stavbou věty, v níž se prolíná několik jazykových rovin. Vytříbeným jazykem evokuje zašlý svět velkých skutků, který však není blíže určen. Je to však svět lidí zemitých, nezkrotných a neurvalých, kteří jsou bezuzdní jak ve své lásce, tak i nenávisti.
Konec starých časů – román, na jihočeský statek na počátku 20. let zavítá pro místí obyvatele zcela neznámý ruský emigrant, romantický hrdina, renesančního ražení, kníže Megalrogova, je konfrontován v satirickém duchu s místním maloměšťáckým prostředím. V kontextu české prózy 30. let je vrcholným dílem.
Obrazy z dějin národu českého – původně kolektivní dílo, jež mělo přinést beletristický pohled na počátky národní historie,nakonec psal Vančura zcela sám. Toto monumentální dílo, jazykově precizní, mělo posilovat národní sebevědomí v osudových chvílích pomnichovských.
