Není svázána metronem nebo rytmem, …
např. T.S.Eliot používal volný jambický verš;
Pound o něm napsal: „Co se týče rytmu: je třeba skládat z hlediska zvukomalebnosti, ne ve sledu metronomu.“, Eliot tvrdil, „že žádný verš není volný pro člověka, který chce odvést dobrou práci“
Antické Řecko, starověká Čína a Japonsko, trubadúrská lyrika, Dante, italští filosofičtí básníci (např. Guido Cavalcanti) a britští metafyzičtí básníci
např. Tradice a individuální talent: básníkem nemůže být člověk bez lit. vzdělání, musí umět zpracovat tradici
Partie šachů (vzduch – hlasy; tématem láska, rozhovor dvou žen v pochybném podniku)
Kázání ohně (oheň – vášeň; tématem citová a erotická prázdnost, autor je zde obojpohlavním řeckým věštcem Theresiem, konfrontovaným s banálním erotickým zážitkem londýnské písařky)
Smrt utopením (voda – rybářská loď, autor se identifikuje s Féničanem Flébasem a líčí svou záhubu v mořských vlnách)
Co říkal hrom (společenská, civilizační vyprahlost; vrchol poémy, cesta chaosem současného světa a pustinou k magickému rituálu, při němž hrom za životadárného deště vyslovuje zásady „nového života“, zakončeno trojnásobným požehnáním z Upanišády (Pokoj, který převyšuje rozum))
– 1948 Nobelova cena za literaturu
