ŠPANĚLSKÁ RENESANCE
– konec 15.stol. vznik Španělského národního státu, 16.stol. námořní velmoc a největší koloniální stát, následoval rychlý hospodářský úpadek v kulturním životě se začínal znovu projevovat silný vliv katolicismu, což podporovala i tvrdá inkvizice
– 16. a 17.stol.: zlatý věk španělského písemnictví: rozvoj tradice domácí literatury, čerpající i ze zdrojů lidové tvorby → vznik velkého množství literárních forem
– ROMÁN: ve Francii v 12.stol., větší epické dílo (i veršované) psané v domácím (románském) jazyce. I překlady a zpracování antických příběhů, alegorická zvířecí vyprávění a rytířské romány: 15. a 16.stol., dobrodružné příběhy rytířů, první četba zasahující široký čtenářský okruh.
v antice byl pouhou znělkou, slokou, která se pravidelně opakovala; v renesanci se stala samostatnou básnickou formou; 14 veršů: 2×4 verše /oktáva/ + 2×3 verše /sestina/
epický prozaický žánr menšího rozsahu, který se vyvinul z ústního lidového vyprávění, končí výmluvnou pointou; převládající žánr renesanční prózy, položila základy k novodobému románu
odtud název: déka – řecky deset
původ v orientálním a středověkém písemnictví; spojila novely v organickou jednotu, zobrazující nejrozmanitější rysy lidského života
