Po roce 1918 vznikaly další divadelní scény.
Po roce 1918 vznikaly další divadelní scény. Nejen v Praze, ale i na venkově. V Praze patřily k nejznámějším Osvobozené divadlo a Burianovo „Déčko“. Repertoár divadel se opíral o široký autorský základ – hrály se hry bratří Čapků, V. Vančury, V. Nezvala, F. Langera aj. Ze světové tvorby k nám zasáhl vliv především G. B. Shawa. Z herců toho období vynikli např. Růžena Nasková, Eva Vrchlická, Eduard Kohout, z mladších Zdeněk Štěpánek, Hugo Haas, František Smolík, Ladislav Pešek aj.
Silný dramatický talent projevil brněnský dramaturg, knihovník Jiří Mahen (1882 – 1939). Napsal přes 30 her – jejich hrdiny jsou většinou muži v období citových krizí a hledání smyslu života (např. lyrická komedie Ulička odvahy)
František Langer (1888 – 1965) vojenský lékař, dramaturg Vinohradského divadla, patřil do okruhu bratří Čapků. Známa byla jeho dramata: Velbloud uchem jehly, Periférie, Grandhotel Nevada.
Avantgardní divadlo
Vycházelo z revolučního kolektivismu, dadaismu a poetismu, který směřoval od dějovosti k lyrickému divadlu, ke scénické básni, k syntetickému pojetí burianovskému (tj. ke spojení složky textové, herecké, režisérské, výtvarné, hudební, pohybové, světelné). Počátky avantgardního divadla spadají do roku 1925, kdy skupina pražských konzervatoristů inscenovala po svém Cirkus Dandin. Režisér Jiří Frejka pokřtil novou scénu na Osvobozené divadlo.
