Česká literatura ve druhé etapě národního obrození

Maturitní otázka 6
Česká literatura ve druhé etapě národního obrození

Osvícenectví v české literatuře
České národní obrození je vyvoláno novým myšlenkovým proudem, osvícenstvím.
osvícenectví se k nám rozšířilo z Francie, kde ho prosazovali takzvaní encyklopedisté, autoři naučného slovníku „Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“ Denis Diderot a D’Alambert, ale i Voltaire a Rousseau.
osvícenství se vyznačuje snahou o postupnou likvidaci feudálního systému a reformu společnosti.
tohoto cíle chce dosáhnout pomocí rozumu a vědy a překonat tak náboženskou ideologii a absolutismus.
osvícenské ideje zasáhly i panovníky, reformy prováděla Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku, osamostatnila školství od církve a umožnila i prostým dětem získávat vzdělání

Národní obrození
společenské a národní hnutí od konce 18. st. (70. léta) do počátku 19. st. (1/2 30. let)
snaha odčinit spáchané křivdy na českém národě v době pobělohorské.

Josefínské reformy
staly se předpokladem pro vznik národního obrození
1781 zrušení nevolnictví
vydání tolerančního patentu (svoboda vyznání) – mnoho emigrantů se mohlo vrátit
zavedení povinné školní docházky (škola přístupná i pro chudé – zavedla jeho matka Marie Terezie
zrušení jezuitského řádu
založení královské akademie věd
spisovným jazykem se stala němčina

Úkoly národního obrození!
vytvořit novočeský spisovný jazyk
vytvořit českou národní vědu
zavést spisovný jazyk mezi lid
vytvořit novočeskou literaturu

Fáze národního obrození
1. fáze – od 70. let 18. st. do počátku 19. st.
2. fáze – od počátku 19. st. do konce 20. let 19. st.
3.fáze – vyvrcholení obrozeneckých snah 30. – 50.léta 19.století

1. fáze – obranná
cílem bylo čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk
vzorem byla veleslavínská čeština
byl zde zájem o českou kulturu a dějiny

2. fáze – útočná
vliv napoleonských válek a národně-obrozeneckých hnutí v Evropě
byl vypracován 1. novodobý český národně kulturní program
rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby
je zde historismus (rehabilitace husitský a veleslavínské doby) a slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky)
jsou zde pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky
jedním z hlavních znaků je preromantické nadšení a víra v budoucnost národa
umělci měli výchovně vlastenecké cíle

3. fáze – útočná
doba mezi dvěma revolucemi: 1830 (odpor proti útisku) a 1848 (odpor proti absolutismu)
vznik 1. politického obrozeneckého programu = austroslavismu (Palacký)
přední místo zaujímá krásná literatura
rozkvět divadla, publicistiky, poezie, satiry, venkovské prózy

Politické poměry

Metternichovský absolutismus:
zhrocení představy o svobodném životu
v Evropě docházelo k revolucím v nichž se mladá měšťanská třída snažila nejen dobýt hospodářské pozice, ale snažila se získat i moc politickou
v Čechách tyto revoluční hnutí zůstaly nepochopeny, boj zůstával pouze v rukách osamělých jedinců

Polské povstání v roce 1830:
příslušníci starší generace (Jungmann, Hanka, Palacký) se postavili k polskému povstání odmítavě, viděli v něm zhroucení snu o slovanské vzájemnosti, nepochopili, že nesměřuje proti ruskému lidu, ale proti carskému absolutismu
mladá generace poznala, že slovanská vzájemnost nestačí pro osvobozovací úsilí, ale že je třeba bojovat politicky a spoléhat na vlastní síly (hlavně Havlíček)

Bachův absolutismus:
jednalo se o ještě horší formu absolutistického útlaku než u Metternichovského absolutismu

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
sběratel lidové slovesnosti
narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře
studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté filozofii v Praze
zabýval se studiem slovanských jazyků a slovanskou slovesností
pro četbu Husovy postily byl vyloučen ze studií
poté pokračoval ve studiích v Linci a znovu v Praze, ale studia nedokončil
stal se vychovatelem a učitelem
1834 se stal redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela
zaměstnání musel opustit, když uveřejnil nepříznivou zmínky o ruském carovy jako utlačovateli polského národa
poté žil ve stísněných existenčních podmínkách, začátkem čtyřicátých let se stal profesorem slavistiky ve Vratislavi
poslední léta před smrtí žil v Praze kde také zemřel
Dílo:
Mudrosloví národů slovanského v příslovích
obohacení poezie umělé lidovými písněmi
jedná se o tzv. ohlasovou poezii – cítění lidu

Ohlas písní ruských
látku k tomuto dílu sbíral z ruských bylin, některé básně ale vytvořil podle vlastních představ v duchu lidové slovesnosti
dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (začátek Ilja Muromec, konec Ilja Volžanín).
používá zde jména typických ruských hrdinů, jak je znal z bylin, ale jejich povahu často změnil nebo jim připsal jiné činy
některým básním dal i časovou politickou náplň (Velká panichyda, která vypráví o bitvě před Moskvou za Napoleonských tažení do Ruska a o slavnosti za padlé bojovníky)
básně zobrazují život ruského lidu ve Šťastných i smutných okamžicích

Ohlas písní českých
na rozdíl od ruského Ohlasu, který vznikal velmi krátkou dobu, za šťastné a umělecké pohody vznikaly české Ohlasy dobu mnohem delší a v krušnějším období autorova života
Čelakovský zde zachytil obraz českého venkovského lidu z konce třicátých let
odlišnost české a ruské poezie zobrazil na začátku sbírky krátkých srovnáním
nejsou zde žádné hrdinské písně, ale hlavně satirické písně, které míří proti měšťáctví

Nejzdařilejší báseň z českých Ohlasů:

Toman a lesní panna
Toman odjíždí za svou milou přičemž ho sestra varuje, aby nejel do Doubravy. Po cestě vidí domek a vněm děvče, které vyznává lásku nějakému muži. Toman pokračuje do Doubravy. Po cestě vidí lesní pannu na jelínku. Lesní panna ho utěšuje a odjíždí jedou spolu. Tomanovi plesá srdce, ale posléze umírá a padá koně.

Úryvek:  
Švarný hochu, nezoufej,,
bujným větrům žalost dej!“
To když sladce zpívala,
v oči se mu dívala
lesní panna na jelenu,
Toman cítí v srdci změnu….

Literatura Podkrkonošská
Patrné listy nepatrných osob
napadá soudobé malicherné poměry české, zejména literární společnosti

Karel Sabina(1813 – 1877)
novinář, literární kritik, spisovatel
byl přítelem Karla Hynka Máchy
zúčastnil se buržoazní revoluce v roce 1848, kde hájil levicové zájmy
po porážce revoluce byl 8 let vězněn
po propuštění vstoupil do tajné policie, které dodával zprávy o českém kulturním a politickém životě k čemuž byl donucen bídou
po čase byl prozrazen, upadl do opovržení českého národa
zemřel v všemi opuštěn a v bídě
Dílo:
Oživené Hroby – obraz života a osudů několika politickým vězňů, inspirovaný autorovými vězeňskými zážitky
Úvod povahopisný-kritická studie o Máchovi, hodnotí ho kladně, asi proto, že byl jeho přítel
psal libreta k Smetanovým operám
Prodaná nevěsta,
Braniboři v Čechách

Josef Kajetán Tyl (1808 – 1856)
dramatik, spisovatel, literární kritik a novinář
narodil se v Kutné Hoře jako syn vojenského hudebníka
studoval na gymnáziu v Hradci Králové kde byl žákem V.K.Klicpery
Klicpera u něm probudil lásku k divadlu, což ho dovedlo ke studiu na filozofické fakultě v Praze
nejdříve působil u kočovné divadelní společnosti
od roku 1842 řídil česká představení na vedlejší scéně Stavovského divadla
redigoval časopisy Květy, Pražský posel, Sedlské noviny a Vlastimil
organizoval český společenský život: bály, besedy, recitace
revoluce se účastnil jako novinář a spisovatel
po revoluci se vrátil k kočovné společnosti
zemřel v bídě, s podlomeným zdravím, v neutěšeném rodinném stavu a pronásledován rakouskými úřady
Dílo:
Rozervanec
v tomto díla zachytil pravděpodobně život K. Hynka Máchy

Poslední Čech
nepříliš zdařilá novela
dala podmět Havlíčkovi podnět k ostré krtice, kde mu vytýká, že usiluje o získání šlechty ačkoli tato vrstva nemůže již národnímu boji ničím prospět
Tyl chtěl přinutit bohaté lidi aby pracovali pro národ, zato Havlíček chtěl práci pro prostý lid
Tyl si tuto kritiku vzal k srdci, a nakonec se s něho stal největší český dramatik té doby

Fidlovačka
veselohra, která měla vzor v módní vídeňské frašce
zachycuje život pražských lidových vrstev
zazněla zde píseň, která se později stala českou hymnou „Kde domov můj“, nápěv složil František Škroup, ve hře jí zpívá slepý houslista Mareš

Kutnohorští Havíři
první sociální drama v dějinách naší literatury
zachytil zde bouři havířů v Kutné Hoře na konci 15. stol.
podnětem byla stávka smíchovských dělníků ve 40. letech 19.století

Jan Hus
vyjádřil zde Husa jako historickou postavu, pomocí které vyslovil program revolučního hnutí 1848

Strakonický dudák
jedná se o dramatickou pohádku v níž se spojuje komika lidových postav s pohádkovou romantičností nadpřirozených jevů
hlavní postavou je dudák Švanda, který ztělesňuje kladné i záporné vlastnosti českých lidí
snažil se zde vyjádřit že člověka tvoří jednotu s člověkem

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
básník, sběratel lidové slovesnosti, vědec, překladatel, vydavatel
narodil se v Miletíně v podkrkonošské řemeslnické a písmácké rodině
studoval na gymnázium v Hradci Králové
na pražské universitě studoval filosofii a práva, zde se také seznámil s Františkem Palackým, s nímž pak celý život spolupracoval
jako sekretář Českého muzea sbíral ve venkovských archivech studijní materiál
ve vědeckých pracích se zabýval národopisem a vydáváním staročeských literárních památek
byl současník a přítel Karla Hynka Máchy, ale také jeho protikladem
odmítal vzpouru proti osudu a společenským zákonům
svým dílem navázal na Čelakovského, ale zaměřil se na nejstarší období našeho lidu a chtěl vytvořit obraz myšlení a zvyků našich předků.
umírá v Praze
Dílo:

sběratelská činnost
české národní písně:
Prostonárodní písně a říkadla

pohádky:
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – např. Dlouhý široký a bystrozraký, Zlatovláska

básnická činnost
Kytice z pověstí národních (1853)
náměty Erben bere z lidových bájí či pověstí, které zpracovává vlastní formou klasické balady.
jsou zde pohanské motivy (balada Vrba), ale projevují se už i křesťanské motivy, posmrtný život (balada Záhořovo lože).
je zde znázorněna barokní krajina (kaple, kostely, les,…)
charakteristickým znakem jsou : fatalismus, nepoměr viny a trestu, osudový vztah matky a dítěte
má výchovný charakter
jazyk ovlivněn lidovou slovesností : prostá přirovnání, krátké verše, častá citoslovce
13 balad : Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně

Jednotlivé balady: 
Poklad
žena dala přednost pokladu před dítětem
dítě se ztratilo
žena činila pokání
přesně za rok (na Velký pátek) dítě opět získala.

Svatební košile
dívka čeká na svého milého
ušila svatební košile
přišel pro ni jeho duch a lákal ji, aby šla k němu (na hřbitov)
dívka však uteče.

Polednice
matka v zápalu vzteku přivolá na dítě polednici.
ta přijde a když odchází, dítě je zalknuté.

Zlatý kolovrat
král se zamiloval do prosté dívky, avšak její macecha ho podvede a místo hodné Dory mu dá svou vlastní dceru a Doru zabijí a oddělí jí nohy, ruce a oči.
v lese najde Doru starý pán a pověřuje svého pacholka, aby odkoupil od zlé královny části Dořina těla za zlatý kolovrat, přeslici a kuželíček.
Dora opět ožije a kolovrátek prozradí pravdu.

Štědrý den
krásné dívky Marie a Hana se dozví svůj osud (zjeví se jim na hladině jezera)
Hana se do roka vdá, Marie umře.

Holoubek
mladá vdova se brzy po smrti svého muže zase vdá, ale tíží ji vina
na pahorku, kde leží její muž, vyrostl doubek, na něm sedává holoubek, který žalostně zpívá, až jí srdce pukne
žena skočí do řeky a utopí se.

Záhořovo lože
Záhoř je zločinec, vrah a lupič, kterému je dáno vidět, jaké strašné lože na něj čeká v pekle, dostane strach a koná devadesátileté pokání
Bůh mu nakonec odpustí.

Vodník
I přes matčino varování (sen) jde dcera prát k rybníku, táhne ji to k vodníkovi, ale jakmile vstoupí do jezera, už se nemůže vrátit.
mají dítě, žena prosí, aby směla jít navštívit matku a ukázat jí svoje dítě
vodník jí to povolí, ale musí tam nechat dítě.
matka však dceru nechce pustit zpět k vodníkovi
vodník dítě zabije.

Vrba
muž se trápí, že jeho žena v noci leží jak mrtvá.
dozvídá se, že se v noci jeho žena vtělí do vrby.
jde, a vrbu skácí, tím ale zabije svou ženu definitivně

Lilie
umřela mladá panna která chtěla být pochována v lese
na jejím hrobě vyrostla krásná lilie
Lilii uviděl pán projíždějící lesem a nechal ji vykopat
u něho se lilie opět promění v pannu, která však nesmí přijít na slunce.
když je pán nucen odejet, jeho matka na ni nedá pozor a dívka zahyne.
pán prokleje svou matku.

Dceřina kletba
dívka zabila své dítě, chce spáchat sebevraždu, své matce odkazuje kletbu.
 
Věštkyně
umělá, formálně připomíná ódu
vlastenectví, věští slávu Prahy, prorokuje slavnou budoucnost českému národu

překladatelská činnost
od Štítného – Knížky šestery
od Komenského – Labyrint
od Husa – Sebrané spisy

vědecká činnost
od Nestora přeložil – Letopis ruský

novinářská činnost
Pražské noviny

Josef Václav Firč (1829 – 1980)
básník, povídkář, překladatel
redaktor radikálně demokratického almanachu Lada Nióla
byl radikálním českým politikem za což byl vězněn
Dílo:
Paměti – zachytil zde události v roce 1848 a 1849, zůstali nedokončeny

Karel Havlíček Borovský (1821 – 1856)
český básník
narodil se v Borové u Přibyslavi (podle rodiče si dal druhé příjmení)
pocházel ze zámožné kupecké rodiny
studoval na Gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodu
v Praze studoval na filozofické fakultě, kde také vstoupil do kněžského semináře
protičeský postoj jeho ředitele vyvolali u Havlíčka odpor ke katolickému náboženství, za což byl ze studií vyloučen
na Šafaříkovo doporučení odešel v roce 1842 jako vychovatel do Ruska
ruským prostředím byl zprvu nadšen, ale postupem času u něj převládlo zklamání vyvolaného carským absolutismem, u kterého zjistil, že je stejně nepřátelský jako rakouský absolutismus
účastnil se revoluce v roce 1848
stal se zakladatelem moderní žurnalistiky
byl redaktorem Pražských novin, později sám založil Národní noviny, ale v roce 1850 je musel zastavit
v témže roce začal vydávat politickou revue Slovan, kterou ale také musel v roce 1851 zastavit
nakonec byl poslán do vyhnanství, které strávil v tyrolském Brixenu, psal zde své satiry
v roce 1855 se mohl vrátit, ale neustálý strach ze státní moci a obavy o rodinu mu podlomili zdraví
zemřel rok po návratu na souchotiny opuštěný (jeho přátelé měli ze státní moci strach, manželka mu zemřela v době vyhnanství)
jeho pohřeb se stál národním manifestem, Božena Němcová položila na jeho rakev trnovou korunu na výraz, že byl mučedníkem
Dílo:
Obrazy z Rus
kritika carského absolutismu
zpochybnil zde myšlenku slovanské vzájemnosti

Epigramy
krátké, satiricky útočné básně s pointou
Havlíček zde vyjádřil svůj kritický pohled k životu a světu
ironicky je věnoval Církvi, Králi, Vlasti, Můzám a Světu
útočil zde na katolickou církev, byrokracii, stát a nezdravé jevy v národním životě

Král Lávra
využívá zde cizích pohádkových motivů – irská pohádka o králi s oslíma ušima
skladba je méně útočná
záměrem bylo se vysmát hlouposti všech korunovaných hlav, která je stejně nebezpečná jako zřízení, v němž je všechna moc dána jedinému člověku – kritika absolutistického režimu

Tyrolské elegie
jedná se o útok proti policejnímu státu
vyjádřil zde svůj odmítavý postoj proti vládní zvůli
vyjádřil zde obraz osobní (vyhnanství v Brixenu) a národní tragedie

Křest sv. Vladimíra
inspiroval se zde Nestorovým Letopisem ruským
kritizoval zde absolutismus a katolickou církev

 Božena Němcová (1820 – 1862)
česká spisovatelka, sběratelka lidové slovesnosti
vlastním jménem Barbora Panklová
narodila se ve Vídni v rodině české občanky) Terezie Novotné a německého občana, panského štoly Hanze Pankla (sloužil kněžně Zaháňské)
dětství a mládí strávila v kouzelném ratibořickém údolí u České Skalice
chodila do školy v České Skalici, dnes je zde muzeum Boženy Němcové
v 17-ti letech byla provdána za vlastence Josefa Němce (o 15 let staršího, byl za své názory kárán), který pracoval jako úředník finanční stráže
narodili se jim 4 děti – Hynek, Karel, Theodor, Jaroslav,
Josef Němec byl často překládán, Němcová často cestoval s ním, což ovlivnilo její tvůrčí činnost.
seznámila se postupně s Tylem, Erbenem, Fričem, Čelakovským, Raisovou , od nich získala poznatky o české literatuře
po přeložení manžela do Domažlic začala sbírat lidovou slovesnost
konec života Němcová prožila v Praze
jejím životem se zabývala Helena Snopková, která se domnívala, že Božena Němcová se narodila v Rakousku o 4 roky dříve a byla dcerou sestry baronky Zaháňské
Dílo:
Mezi pohádkami Němcové a K. J. Erbena je rozdíl. Erben zachycoval původní podobu pohádek, ale Němcová je přetvářela, domýšlela a zpracovávala kladněji.

Národní báchorky a pověsti (1845)
první sborník pohádek
hlavními myšlenkami jsou rovnost všech, vítězství dobra nad zlem, spravedlivá vláda.

Slovenské pohádky a pověsti
Němcová je napsala za pobytu na Slovensku.
odlišují se formou, slovo vypravěče je české, ale přímé řeči postav jsou slovenské (snaha sblížit Čechy a Slováky).

Obrazy života slovenského
sebrány na Slovensku
jsou zde zachyceny slovenské zvyky, písně, kroje

Obrazy z okolí domažlického
protějšek k předchozímu dílu, vznikly za pobytu na Chodsku (1848).

Babička (1853 – po smrti jejího milovaného synka Hynka)
Základní dějovou osnovu Babičky tvoří dvě pásma.První z nich ukazuje života na Starém bělidle s příjezdem babičky a popisem jejího všedního dne. Pak se objevují vedle členů Proškovy rodiny další lidé: mlynář, rýzburský myslivec, panský strážník Mojžíš, bába kořenářka, bláznivá Viktora, paní kněžna atd. Druhé pásmo, které pozvolna navazuje na první popisuje přírodní dění během očních období a ukazuje život v jednotlivých fázích roku.

Pohorská vesnice
vystupuje zde kníže Hanuš Březenský, který je ještě více zidealizovaný než kněžna v Babičce.
Je zde ale realisticky vylíčen život venkovanů i slovenští drotáry.

Chýže pod horami
vypráví o lásce bohatého měšťana – Čecha a o slovenské gazdově družce
Chtěla přispět ke sblížení Čechů a Slováků
Němcová ji považovala za velice důležitou, dala tuto povídku do almanachu Máj pro budoucí generaci.

Divá Bára
Divá Bára se narodila za bouře, matka zemřela při porodu. Lidé ji neměli rádi, protože byla jiná. Byla silná, prala se s chlapci a ochraňovala jednoho z nich. Nebála se ničeho, nedbala na pověry. Bára měla přítelkyni. Ta měla úplně jinou povahu. Báru měl rád i pan farář. Bářinu přítelkyni chtěli rodiče sezdat s bohatým starým pánem. Ona však milovala jiného. Bára šla jednou za maminkou myslivce pro koření a přenocovala tam. Uviděl ji myslivec a zamiloval se do ní. Viděli se ještě na tancovačce, kde si ji vyvolil za tanečnici. Všechny na ni žárlily. Bára vymyslela plán, jak postrašit nápadníka své přítelkyně. Ten se polekal a upustil od sňatku. Lidé pronásledovali strašidlo a když zjistili, že je to Bára, zavřeli ji do márnice. Ta začala hořet a vysvobodil ji myslivec a odešli spolu.

Karla
Karla a její přítelkyně Hanička vyrůstaly vedle sebe, měly se rády, ale jak vyrůstaly, začaly se sobě odcizovat, protože Haničce se zdálo, že je Karla divná a že ji k ní něco přitahuje. Také jí přišlo divné, že ji nikdy neviděla nahou. Když se začal o ni někdo ucházet Karla tomu nebyla ráda. Když chtěl dát někdo Haničce polibek, dupla mu Karla na nohu. Když přijeli verbovat na vojnu, oblékla se Karla do vojenského a nechala se odvést.
Matka vydávala Karla za dívku, protože chtěla zabránit tomu, aby šel na vojnu a jako jeho otec padl.

V zámku a v podzámčí
nejkritičtější povídka
je zde realisticky zobrazen život poddruhů.

České pohádky:
Maryška
Noční stráž
Čert a Káča
Princ Bajaja
O Smolíčkovi

Slovenská literatura 1. pol. 19. století – Slovenské národní obrození
základním problémem slovenského obrození bylo vytvořit spisovnou slovenštinu
do této doby se jako literární j používala bibličtina (jazyk Bible kralické)
pouze katoličtí autoři psali tzv. „Bernoláčitnou“ , která vycházela ze západoslovenského nářečí. (podle jazykovědce Antona Bernoláka)
tento jazyk se neujal
ve 40. letech 19. stolení vzniká štůrovština – celoslovenský spisovný jazyk, který se stal základem dnešní slovenštiny

Ludovít Štúr (1815 – 1856)
politik, vědec, spisovatel
byl pronásledovaný maďarskou policií pro své smýšlení
Dílo:
Náuka řeči slovenskej – vyložil zde slovenskou gramatiku
Nářečia slovenskuo alebo potreba písania v tomto nářečí – vyjádřil zde povinnost každého slovanského národa vytvořit osobitou kulturu, hlavně vlastní jazyk