Česká literatura v počátcích národního obrození

Maturitní otázka 5
Česká literatura v počátcích národního obrození, ústní lidová slovesnost

Osvícenectví v české literatuře
České národní obrození je vyvoláno novým myšlenkovým proudem, osvícenstvím.
osvícenectví se k nám rozšířilo z Francie, kde ho prosazovali takzvaní encyklopedisté, autoři naučného slovníku „Encyklopedie aneb Racionální slovník věd, umění a řemesel“ Denis Diderot a D’Alambert, ale i Voltaire a Rousseau.
osvícenství se vyznačuje snahou o postupnou likvidaci feudálního systému a reformu společnosti.
tohoto cíle chce dosáhnout pomocí rozumu a vědy a překonat tak náboženskou ideologii a absolutismus.
osvícenské ideje zasáhly i panovníky, reformy prováděla Marie Terezie, která zavedla povinnou školní docházku, osamostatnila školství od církve a umožnila i prostým dětem získávat vzdělání

Národní obrození
společenské a národní hnutí od konce 18. st. (70. léta) do počátku 19. st. (1/2 30. let)
snaha odčinit spáchané křivdy na českém národě v době pobělohorské.

Josefínské reformy
staly se předpokladem pro vznik národního obrození
1781 zrušení nevolnictví
vydání tolerančního patentu (svoboda vyznání) – mnoho emigrantů se mohlo vrátit
zavedení povinné školní docházky (škola přístupná i pro chudé – zavedla jeho matka Marie Terezie )
zrušení jezuitského řádu
založení královské akademie věd
spisovným jazykem se stala němčina

Úkoly národního obrození
vytvořit novočeský spisovný jazyk
vytvořit českou národní vědu
zavést spisovný jazyk mezi lid
vytvořit novočeskou literaturu

Fáze národního obrození
1. etapa
1. fáze – od 70. let 18. st. do počátku 19. st.
2. fáze – od počátku 19. st. do konce 20. let 19. st.
2. etapa – vyvrcholení obrozeneckých snah 30. – 50.léta 19.století

1. ETAPA

1. fáze – obranná
cílem bylo čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk
vzorem byla veleslavínská čeština
byl zde zájem o českou kulturu a dějiny

A) Jazykověda
vydána byla Balbínova obrana českého jazyka a obrana jazyka od Karla Ignáce Tháma

Josef Dobrovský (1753 – 1825)
jazykovědec a literární historik
narodil se v maďarských Ďarmotech
po studiích na teologické fakultě se stal načas ředitelem kněžského semináře, později vychovatelem v šlechtických rodinách a nakonec vědcem
absolvoval studijní cesty do Ruska a Švédska
zabýval se studiem nejstarších dějin
měl skeptický pohled na možnosti česky psané literatury
nedával se unášet vlasteneckými vášněmi
nevěřil v použití češtiny jako jazyka vědy a umění
psal německy a latinsky, ale myslel česky
usiloval o ustálení rozkolísané jazykové normy
Dílo:
Zevrubná mluvnice češtiny
1. vědecká mluvnice
byla zde návaznost na humanistickou češtinu Kralické mluvnice
příliš nevěřil ke znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka
ustálil zde jazykovou normu a analogickou opravu pravopisu, který platí dodnes

Základy jazyka staroslověnského
1. vědecká mluvnice staroslověnštiny
staroslověnština byla jazykem našich prvních literárních památek

Dějiny české řeči a literatury
zachytil zde dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury
měl přísně kritický vztah k faktům (byl osvícenec)
oslavuje zde český jazyk v době veleslavínské

Němcko – český slovník
má 3 díly

B) Historie
vznik Královské české společnosti nauk (1774)
vznik Českého muzea (1818)
vznik Matice české (1831)

Gelasius Dobner (1719 – 1790)
propagátor kritické metody dějepisectví (přesně kdy, kdo, co a jak?)
kritik Hájkovy Kroniky České
psal latinsky nebo německy

František Martin Pelcl (1734 – 1801)
první profesor českého jazyka na pražské univerzitě
na sklonku života psal česky
průběhem života dospěl od kritického pohledu na budoucnost českého národa v pohled pozitivní
Dílo:
Nová kronika – měla nahradit Hájkovu kroniku pravdivějším vylíčením české minulosti

C) Básnictví

Václav Thám (1765 – 1816)
policejní úředník
později se dává k divadlu
putuje po českém venkově.
seskupuje kolem sebe skupinu básníků
napsal padesát divadelních her
Dílo:
Básně v řeči vázané – almanach, který vydala skupina básníků, které organizoval. Obsahuje hlavně básně starších autorů, překlady z cizí poezie. Snažil se dokázat, že i před staletími existovala česká poezie
divadelní hry
Břetislav a Jitka
Vlasta a Šárka

Antonín Jaroslav Puchmajer (1769 – 1820)
kněz
při studiu se seznamuje s J.Dobrovským
seskupuje okolo sebe skupinu básníků – “První novočeská básnická škola“
autor mluvnice ruštiny a pomáhal Dobrovskému s jeho slovníkem němčiny
Dílo:
Sebrané básně a zpěvy – pět almanachů
Nové básně – tři almanachy
Óda na Jana Žižku
Mluvnice jazyka cikánského
O hantýrce – mluva zlodějů

Šebestián Hněvkovský (1880 – 1847)
Dílo:
Hněvín – epos, ve kterém zachytil dávné české hrdinství

D) Divadlo
snaha zajistit pravidelné představení
úkolem bylo vychovat české herce, vytvořit české hry
divadlo mělo vliv na národní uvědomování lidu

První scény:
od r.1738 – v Kotcích německá opera a činohra
od r.1783 – Stavovské (Nosticovo) divadlo
česky jen výjimečně

První české divadlo
1786 – tzv.Bouda
toto divadlo organizoval Václav Thám
psal většinu her pro toto divadlo, ale kvalita těchto her nebyla valná
divadlo se stalo centrem Národního obrození
Repertoár:
překlady klasiků (Molliere, Shakespeare, Schiller)
veselohry: Petr Šedivý: – Masné krámy a Pražští sládci
vlastenecké: Václav Thám – Břetislav a Jitka)

E) Novinářství

Václav Matěj Kramerius (1753 – 1808)
novinář a překladatel
založil nakladatelství Česká expedice
založil Krameriovy královské české vlastenecké noviny (dříve: Schönfeldské Pražské noviny, poté Pražské poštovské noviny)
upravoval starší díla pro lidové čtenáře (Mandevillův cestopis, Příhody Václava Vratislava z Mitrovic)

2. fáze – útočná
vliv napoleonských válek a národně-obrozeneckých hnutí v Evropě
byl vypracován 1. novodobý český národně kulturní program
rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby
je zde historismus (rehabilitace husitsví a veleslavínské doby) a slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky)
jsou zde pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky
jedním z hlavních znaků je preromantické nadšení a víra v budoucnost národa
umělci měli výchovně vlastenecké cíle

A) Literatura vědecká

Jozef Jungmann (1773 – 1847)
narodil se v Hudlicích u Berouna jako syn chudého řemeslníka
studoval filozofii v Praze
při studiích na něm působil vlastenecký profesor Stanislav Vydra
po studiích působil Jungmann jako profesor na gymnáziu v Litoměřicích, později v Praze
soustředil kolem sebe pražskou vlasteneckou společnost
začínal jako básník Puchmajerovy družiny

Dílo:
Slovesnost
napsal ji po vládním nařízení, které umožnilo vyučovat v češtině.
měla být teorií literatury a zároveň slohovou čítankou s ukázkami z literatury,jak cizí, tak domácí

Historie literatury české
po Dobrovského Dějinách je druhým pokusem o souhrnný obraz vývoje české literatury
jedná se o vylíčení politických a kulturních poměrů, stavu jazyka a literatury
Na rozdíl od Dobrovského, který viděl těžiště české literatury ve starších dobách, Jungmann chápe obrození jako začátek nové epochy literatury

Slovník česko-německý
má pět dílů
Jungmann čerpal ze všech dostupných pramenů (ze starší i novější literatury, z lidových řeči a z jiných slovanských jazyků)
zařadil sem také své novotvary

Zápisky
nebylo určeno pro veřejnost
podávají svědectví o Jungmannových názorech, které ve své době nemohl projevit

Rozmlouvaní o jazyce českém
kulturní program obrozenecké generace
zachytil zde obraz nízké úrovně češtiny počátku 19. století
vyjádřil zde, že znakem příslušnosti k národu je užívání jeho vlastního jazyka
na základě tohoto díla vznikl první český časopis Krok (záměr vytvořit první českou encyklopedii)

Oldřich a Božena
1. česká romance

Pavel Josef Šafařík (1765 – 1861)
slovenský spisovatel, který psal česky
byl evangelíkem
narodil se ve slovenském Kobeliavu
nejdříve působil jako profesor v Novém sadu v Uhrách, ale cítil se nespokojený jelikož toužil po vlasti
později pracoval jako univerzitní knihovník v Praze
i když žil v poloviční nouzi a strádání, odmítl nabídku stát se profesorem na moskevské univerzitě
vzdal se také nabízeného místa na univerzitě ve Vratislavi ve prospěch Čelakovského
proslul ve slavistice a v archeologii
v roce 1848 pronesl památnou řeč na Slovanském sletu, v níž se dovolával svobody pro slovanské národy rakouské říše
Dílo:
Slovanské starožitnosti – vylíčil zde nejstarší dějiny slovanských národů a to až do konce 1. tisíciletí. Ukázal, to že i Slované patří ke spolutvůrcům evropské kultury

Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích – v tomto díle slovanské národy považoval za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí.

František Palacký (1798 – 1876)
narodil se ve valašských Hodslavicích
jako pětadvacetiletý vzdělaný muž přišel do Prahy
sňatkem dosáhl hmotného zabezpečení a vlivného postavení v národní společnosti
sympatizoval jak s Dobrovským, tak s Jungmannem
Dílo:
Dějiny národu Českého v Čechách i na Moravě
mají pět dílů
nejdříve byly psány německy, dokončeny byly v českém jazyce
vykládá zde dějiny do roku 1526
dějiny zde vykládá jako zápas němectví a slovanství (princip feudální proti principu demokratickému, vyzdvihuje dobu husitskou)
tímto dílem inspiroval Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka

B) Rukopisy
měly dokázat starobytnost naší kultury
měli posílit národní sebevědomí
inspirovali Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa
jejich nepravost byla definitivně prokázána až v 80. letech 19. století a to Janem Gebauerem, T. G. Masarykem, Jaroslav Gollem, Otakarem Hostinckým a Jaroslavem Vlčkem

Autoři podvrhů

Václav Hanka (1761 – 1861)
knihovník a archivář Českého muzea
byl vydavatelem staročeských památek a slovanských lidových písní
ve vlastní tvorbě byl podprůměrným básníkem

Josef Linda (1789 – 1834)
byl novinář a talentovaný spisovatel
žil ve stálé bídě a nedostatku
Dílo:
Záře nad pohanstvem – čerpal z Hájkovy kroniky

Rukopis královédvorský
byl nalezen u Hradce Králové
jeho děj je kladený do 13 století
obsahuje epické (Záboj a Slavoj, Čestmír, čerpající z mýtických dějin, Oldřich a Boleslav, Jaroslav, čerpající z historických dějin), lyrickoepické a lyrické básně
oslavuje především vítězství nad nepřáteli vlasti
byl přijat s velkým nadšením, dosáhl úspěchu i v cizině

Rukopis zelenohorský
byl nalezen u Zelené Hory
je kladen do 9. století
obsahoval krátký zlomek básně o staročeském sněmu a skladbu Libušin soud o dědickém sporu dvou bratří – Chrudoše a Šťáhlava

C) Literatura Umělecká

Jan Kolár (1793 – 1852)
slovenský spisovatel
narodil se v Mošovcích na středním Slovensku
dva roky jako student strávil v saské Janě, ale tento pobyt ho velice ovlivnil
vytvořil myšlenku slovenské vzájemnosti
sblížil se s Jungmannem, Palackým a Šafaříkem
psal česky
Dílo:
Slávi dcera
rozšířené vydání prvotiny Básně
Mína (jeho milá) zde splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva a provází básníka po slovanské pravlasti
skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů nazvaných podle řek protékajících slovanským územím

O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slovanskými – představa kulturní vzájemnosti
Národnie zpievanky – sbírka lidové slovesnosti

D) Divadlo

Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859)
narodil se v Chlumci nad Cidlinou
působil jako profesor v Hradci Králové a v Praze
psal hry rytířské a historické a pohádky
Dílo- veselohry:
Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsů
Zlí jelen – kritika špatných lidských vlastností

Jan Nepomuk Štěpánek
autor veseloher a frašek
Dílo:
Čech a Němec

Lidová slovesnost
první zprávy o ústní lidové slovesnosti u nás – 14.stol.
pobělohorské období – úpadek literatury v češtině – rozvoj úst.lidové slovesnosti a pololidová tvorba
základem jsou životní zkušenosti prostého člověka
druhy: lyrika, epika, drama, próza
předává si ji lid na venkově i ve městech
předávají se pohádky, pověsti, průpovědi, přísloví, hádanky, říkadla, v jiných zemích i hrdinské eposy

pohádky
lidový optimismus, realistické vztahy

pověsti
motivy proroctví

lyrika
vztah k přírodě, práci, lásce
hlavně: průpovědi, přísloví, hádanky, říkadla

eposy
v Rusku, Francii (Píseň o Rolandovi)

pověsti
výhledy do budoucna spojené s očekáváním lepšího života
zobrazují různá období lidských dějin

balady
lyricko-epická báseň s pochmurným dějem rychlého spádu, stručnými dialogy a tragickým zakončením.

loutkové divadlo
17.st. – Matěj Kopecký

Ústní lidová slovesnost – největší lit. hodnoty té doby:
sociální písně – dochovala se jen malá část
satira – Ti sedláci ubozí

Blanická pověst
lidová hra se zpěvy – pol.18.stol.
evropská zvláštnost
Hra o sv.Dorotě

Sběratelé ústní lidové slovesnosti

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
sběratel lidové slovesnosti
narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře
studoval na gymnáziu v Českých Budějovicích, poté filozofii v Praze
zabýval se studiem slovanských jazyků a lidovou slovesností
pro četbu Husovy postily byl vyloučen ze studií
poté pokračoval ve studiích v Linci a znovu v Praze, ale studia nedokončil
stal se vychovatelem a učitelem
1834 se stal redaktorem Pražských novin a jejich přílohy Česká včela
zaměstnání musel opustit, když uveřejnil nepříznivou zmínku o ruském carovi jako utlačovateli polského národa
poté žil ve stísněných existenčních podmínkách, začátkem čtyřicátých let se stal profesorem slavistiky ve Vratislavi
poslední léta před smrtí žil v Praze,kde také zemřel
Dílo:
Mudrosloví národů slovanského v příslovích
obohacení poezie umělými lidovými písněmi
jedná se o tzv. ohlasovou poezii – cítění lidu

Ohlas písní ruských
látku k tomuto dílu sbíral z ruských bylin, některé básně ale vytvořil podle vlastních představ v duchu lidové slovesnosti
dílo začíná i končí epickými básněmi, které mají povahu dávných bohatýrských zpěvů (začátek Ilja Muromec, konec Ilja Volžanín).
používá zde jména typických ruských hrdinů, jak je znal z bylin, ale jejich povahu často změnil nebo jim připsal jiné činy
některým básním dal i časovou politickou náplň (Velká panychida, která vypráví o bitvě před Moskvou za Napoleonských tažení do Ruska a o slavnosti za padlé bojovníky)
básně zobrazují život ruského lidu ve šťastných i smutných okamžicích

Ohlas písní českých
na rozdíl od ruského Ohlasu, který vznikal velmi krátkou dobu, za šťastné a umělecké pohody vznikaly české Ohlasy dobu mnohem delší a v krušnějším období autorova života
Čelakovský zde zachytil obraz českého venkovského lidu z konce třicátých let
odlišnost české a ruské poezie zobrazil na začátku sbírky krátkým srovnáním
nejsou zde žádné hrdinské písně, ale hlavně satirické písně, které míří proti měšťáctví

Nejzdařilejší báseň z českých Ohlasů:

Toman a lesní panna
Toman odjíždí za svou milou, přičemž ho sestra varuje, aby nejel do Doubravy. Po cestě vidí domek a v něm děvče, které vyznává lásku nějakému muži. Toman pokračuje do Doubravy. Po cestě vidí lesní pannu na jelínku. Lesní panna ho utěšuje a odjíždí spolu. Tomanovi plesá srdce, ale posléze umírá a padá koně.

Úryvek:  
Švarný hochu, nezoufej,,
bujným větrům žalost dej!“
To když sladce zpívala,
v oči se mu dívala
lesní panna na jelenu,
Toman cítí v srdci změnu….

Literatura Podkrkonošská
Patrné listy nepatrných osob
napadá soudobé malicherné poměry české, zejména literární společnosti

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
básník, sběratel lidové slovesnosti, vědec, překladatel, vydavatel
narodil se v Miletíně v podkrkonošské řemeslnické a písmácké rodině
studoval na gymnázium v Hradci Králové
na Pražské universitě studoval filosofii a práva, zde se také seznámil s Františkem Palackým, s nímž pak celý život spolupracoval
jako sekretář Českého muzea sbíral ve venkovských archivech studijní materiál
ve vědeckých pracích se zabýval národopisem a vydáváním staročeských literárních památek
byl současník a přítel Karla Hynka Máchy, ale také jeho protikladem
odmítal vzpouru proti osudu a společenským zákonům
svým dílem navázal na Čelakovského, ale zaměřil se na nejstarší období našeho lidu a chtěl vytvořit obraz myšlení a zvyků našich předků.
umírá v Praze
Dílo:

sběratelská činnost
české národní písně:
Prostonárodní písně a říkadla

pohádky:
Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních – např. Dlouhý široký a bystrozraký, Zlatovláska

básnická činnost
Kytice z pověstí národních (1853)
náměty Erben bere z lidových bájí či pověstí, které zpracovává vlastní formou klasické balady.
jsou zde pohanské motivy (balada Vrba), ale projevují se už i křesťanské motivy, posmrtný život (balada Záhořovo lože).
je zde znázorněna barokní krajina (kaple, kostely, les,…)
charakteristickým znakem jsou : fatalismus, nepoměr viny a trestu, osudový vztah matky a dítěte
má výchovný charakter
jazyk ovlivněn lidovou slovesností : prostá přirovnání, krátké verše, častá citoslovce
13 balad : Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně

Jednotlivé balady: 
Poklad
žena dala přednost pokladu před dítětem
dítě se ztratilo
žena činila pokání
přesně za rok (na Velký pátek) dítě opět získala.

Svatební košile
dívka čeká na svého milého
ušila svatební košile
přišel pro ni jeho duch a lákal ji, aby šla k němu (na hřbitov)
dívka však uteče.

Polednice
matka v zápalu vzteku přivolá na dítě polednici.
ta přijde a když odchází, dítě je zalknuté.

Zlatý kolovrat
král se zamiloval do prosté dívky, avšak její macecha ho podvede a místo hodné Dory mu dá svou vlastní dceru a Doru zabijí a oddělí jí nohy, ruce a oči.
v lese najde Doru starý pán a pověřuje svého pacholka, aby odkoupil od zlé královny části Dořina těla za zlatý kolovrat, přeslici a kuželíček.
Dora opět ožije a kolovrátek prozradí pravdu.

Štědrý den
krásné dívky Marie a Hana se dozví svůj osud (zjeví se jim na hladině jezera)
Hana se do roka vdá, Marie umře.

Holoubek
mladá vdova se brzy po smrti svého muže zase vdá, ale tíží ji vina
na pahorku, kde leží její muž, vyrostl doubek, na něm sedává holoubek, který žalostně zpívá, až jí srdce pukne
žena skočí do řeky a utopí se.

Záhořovo lože
Záhoř je zločinec, vrah a lupič, kterému je dáno vidět, jaké strašné lože na něj čeká v pekle, dostane strach a koná devadesátileté pokání
bůh mu nakonec odpustí.

Vodník
i přes matčino varování (sen) jde dcera prát k rybníku, táhne ji to k vodníkovi, ale jakmile vstoupí do jezera, už se nemůže vrátit.
mají dítě, žena prosí, aby směla jít navštívit matku a ukázat jí svoje dítě
vodník jí to povolí, ale musí tam nechat dítě.
matka však dceru nechce pustit zpět k vodníkovi
vodník dítě zabije.

Vrba
muž se trápí, že jeho žena v noci leží jak mrtvá.
dozvídá se, že se v noci jeho žena vtělí do vrby.
jde, a vrbu skácí, tím ale zabije svou ženu definitivně

Lilie
umřela mladá panna, která chtěla být pochována v lese
na jejím hrobě vyrostla krásná lilie
Lilii uviděl pán projíždějící lesem a nechal ji vykopat
u něho se lilie opět promění v pannu, která však nesmí přijít na slunce.
když je pán nucen odejet, jeho matka na ni nedá pozor a dívka zahyne.
pán prokleje svou matku.

Dceřina kletba
dívka zabila své dítě, chce spáchat sebevraždu, své matce odkazuje kletbu.
 
Věštkyně
umělá, formálně připomíná ódu
vlastenectví, věští slávu Prahy, prorokuje slavnou budoucnost českému národu

překladatelská činnost
od Štítného – Knížky šestery
od Komenského – Labyrint
od Husa – Sebrané spisy

vědecká činnost
od Nestora přeložil – Letopis ruský

novinářská činnost
Pražské noviny

 Božena Němcová (1820 – 1862)
česká spisovatelka, sběratelka lidové slovesnosti
vlastním jménem Barbora Panklová
narodila se ve Vídni v rodině české občanky Terezie Novotné a německého občana, panského štoly Hanze Pankla (sloužil kněžně Zaháňské)
dětství a mládí strávila v kouzelném ratibořickém údolí u České Skalice
chodila do školy v České Skalici, dnes je zde muzeum Boženy Němcové
v 17-ti letech byla provdána za vlastence Josefa Němce (o 15 let staršího, byl za své názory kárán), který pracoval jako úředník finanční stráže
narodili se jim 4 děti – Hynek, Karel, Theodor, Jaroslav,
Josef Němec byl často překládán, Němcová často cestovala s ním, což ovlivnilo její tvůrčí činnost.
seznámila se postupně s Tylem, Erbenem, Fričem, Čelakovským, Raisem , od nich získala poznatky o české literatuře
po přeložení manžela do Domažlic začala sbírat lidovou slovesnost
konec života Němcová prožila v Praze
Dílo:
Mezi pohádkami Němcové a K. J. Erbena je rozdíl. Erben zachycoval původní podobu pohádek, ale Němcová je přetvářela, domýšlela a zpracovávala kladněji.

Národní báchorky a pověsti (1845)
první sborník pohádek
hlavními myšlenkami jsou rovnost všech, vítězství dobra nad zlem, spravedlivá vláda.

Slovenské pohádky a pověsti
Němcová je napsala za pobytu na Slovensku.
odlišují se formou, slovo vypravěče je české, ale přímé řeči postav jsou slovenské (snaha sblížit Čechy a Slováky).

Obrazy života slovenského
sebrány na Slovensku
jsou zde zachyceny slovenské zvyky, písně, kroje

Obrazy z okolí domažlického
protějšek k předchozímu dílu, vznikly za pobytu na Chodsku (1848).

Babička (1853 – po smrti jejího milovaného synka Hynka)
Základní dějovou osnovu Babičky tvoří dvě pásma.První z nich ukazuje život na Starém bělidle s příjezdem babičky a popisem jejího všedního dne. Pak se objevují vedle členů Proškovy rodiny další lidé: mlynář, rýzburský myslivec, panský strážník Mojžíš, bába kořenářka, bláznivá Viktora, paní kněžna atd. Druhé pásmo, které pozvolna navazuje na první, popisuje přírodní dění během ročních období a ukazuje život v jednotlivých fázích roku.

Pohorská vesnice
vystupuje zde kníže Hanuš Březenský, který je ještě více zidealizovaný než kněžna v Babičce.
je zde ale realisticky vylíčen život venkovanů i slovenští drotáry.

Chýže pod horami
vypráví o lásce bohatého měšťana – Čecha a o slovenské gazdově družce
chtěla přispět ke sblížení Čechů a Slováků
Němcová ji považovala za velice důležitou, dala tuto povídku do almanachu Máj pro budoucí generaci.

Divá Bára
Divá Bára se narodila za bouře, matka zemřela při porodu. Lidé ji neměli rádi, protože byla jiná. Byla silná, prala se s chlapci a ochraňovala jednoho z nich. Nebála se ničeho, nedbala na pověry. Bára měla přítelkyni. Ta měla úplně jinou povahu. Báru měl rád i pan farář. Bářinu přítelkyni chtěli rodiče sezdat s bohatým starým pánem. Ona však milovala jiného. Bára šla jednou za maminkou myslivce pro koření a přenocovala tam. Uviděl ji myslivec a zamiloval se do ní. Viděli se ještě na tancovačce, kde si ji vyvolil za tanečnici. Všechny na ni žárlily. Bára vymyslela plán, jak postrašit nápadníka své přítelkyně. Ten se polekal a upustil od sňatku. Lidé pronásledovali strašidlo a když zjistili, že je to Bára, zavřeli ji do márnice. Ta začala hořet a vysvobodil ji myslivec a odešli spolu.

Karla
Karla a její přítelkyně Hanička vyrůstaly vedle sebe, měly se rády, ale jak vyrůstaly, začaly se sobě odcizovat, protože Haničce se zdálo, že je Karla divná a že ji k ní něco přitahuje. Také jí přišlo divné, že ji nikdy neviděla nahou. Když se začal o ni někdo ucházet, Karla tomu nebyla ráda. Když chtěl dát někdo Haničce polibek, dupla mu Karla na nohu. Když přijeli verbovat na vojnu, oblékla se Karla do vojenského a nechala se odvést.
Matka vydávala Karla za dívku, protože chtěla zabránit tomu, aby šel na vojnu a jako jeho otec padl.

V zámku a v podzámčí
nejkritičtější povídka
je zde realisticky zobrazen život poddruhů.

České pohádky:
Maryška
Noční stráž
Čert a Káča
Princ Bajaja
O Smolíčkovi