Květy zla (1857):
Květy zla (1857): krása v ošklivosti, cynismus (dostal za to pokutu)
Malé básně v próze (1867): rytmizovaná próza, posmrtně, odmítnutí lidského bytí, složeno z jednotlivých obrazů, symbolika, filosofie; „poetika prokletých básníků, vmetená do tváře romantismu“
SYMBOLISMUS
– návaznost na Verlaina, Baudelaira i Rimbauda
– Stéphane Mallarmé (1842-1898): zpočátku parnasistní, pak ovlivněn Baudelairem (mj.využití mnohoznačnosti slov) a E.A.Poem, jehož básně překládal, Verlaine ho zařadil mezi prokleté básníky, učitel angličtiny
– v jeho bytě byly pořádány pravidelné schůzky literátů, které ovlivňovaly vývoj básnického symbolismu
– báseň = tajemství, k němuž čtenář musí hledat klíč
parnasistní sošnost a statičnost
vychází z něj, publikuje v Současném Parnasu, chápe parnasismus jako ‚umění pro umění‘
bouření se proti konvencím, extravagantní, ale dobře vychovaný, ustrojený
Zola, Verlaine, malíř Manet, Claudel, Valéry atd.
