Evžen Oněgin (1823-31):
veršovaný román, romanticky založený
– Oněgin je znechucen petrohradskou společností, ale už to není byronský hrdina, spíš rysy příznačné pro Puškinovu generaci, sám se považuje za protiklad romanticky snivého přítele Lenského
– na venkově pozná ušlechtilou Taťánu, vzbudí v ní lásku, ale neopětuje ji; lehkomyslně vzbudí žárlivost Lenského, v souboji ho zabije a otřesen odchází do ciziny, kde stejně nenajde klid. Po letech se vrátí, zamiluje se do Taťány, ale ta ho odmítne → Oněgin ztrácí poslední naději, že najde smysl života
– romantická ironie – spojování komických a tragických motivů, nízkých se vznešenými, verše s prózou, spisovný jazyk s vulgarismy; rozsáhlé odbočky, zdůraznění rozporných rysů a činů, atd.
– lišnij čelavěk – zbytečný člověk
Bělkinovy povídky (1830): 5 povídek, nižší společenské vrstvy
Piková dáma (1833): prozaická tvorba, v níž se ozývá předehra ruského realismu
POLSKÝ ROMANTISMUS
– Adam Mickiewicz (1798-1855): Konrád Wallenrod (1828): báseň o velmistrovi řádu německých rytířů; Pan Tadeáš (1834): epos o protiruském povstání v Litvě
