RUSKO
– upevnění absolutní státní moci, klasicistická literatura, kultura spisovného jazyka (doposud v souvislosti s církevní slovanštinou)
– Michail Vasiljevič Lomonosov (1711-1765): přírodovědec, filolog a básník (ódy); snažil se roztřídit jazykové literární styly na vysoký, střední a nízký
– nízký: obecně srozumitelný (ruština odpoutaná od círk.slovanštiny) jazykem velké literatury 19.stol.
– na sklonku 18.stol, po Pugačovově povstání (1773-5), nový proud: osvícenská kritika nevolnictví a absolutismu + sentimentální pojetí člověka
– Ivan Andrejevič Krylov (1768-1844): dramatik, publicista a básník; nízké žánry (zj. satira a komedie)
Bajky (1. vydání 1805): celkem 200 bajek, 9 knih, satirické zrcadlo Ruska, mnohé výrazy a obrazy přešly do národních přísloví
7. Národní obrození v české literatuře – od počátků do 50.let 19. století
– barokní literatura se již vyčerpala ve svých možnostech, má svůj vrchol za sebou, chyběl kontakt s evropskou slovesností → začala zaostávat
– čeština v úpadku: žádná barokní kázání, básně…
– chybí česky mluvící šlechta a patricijové, bilingvní intelektuálové upřednostňují němčinu
– základy novodobého písemnictví, zájem o problematiku národa
– vnitřní i vnější nepevnost rakouské monarchie → potřeba reforem:
