Attické období 2

HERODOTOS (asi 484-425 př.n.l.)
historik, „otec dějepisu“, věří v zásahy bohů a osudu do lidských dějin
• Dějiny (rozpor mezi Asií a Evropou, růst perské moci, řecko-perské války)

THUKYDIDES (asi 460-396 př.n.l.)
historik, rozvíjel historickou prózu, vyloučil božské zásahy, vědecké dějepisectví
• Dějiny peloponéské války

DEMOSTHENES (384-322 př.n.l.)
athénský řečník, proslul útočnými projevy proti Filipu Makedonskému (tzv.filipiky)

také rozvoj řecké filosofie – SOKRATES, PLATON (dialogy, Ústava), ARISTOTELES (shromáždil moudrost řeckého světa, Poetika – o zásadách slovesního umění, zásada tří jednot-místa, času a děje)
první velké postavy vědy: HIPPOKRATES (lékařství), PYTHAGORAS (matematika), ARCHIMEDES (fyzika)

Helénistické období

MENANDROS (asi 342-293 př.n.l.)
tvůce tzv. „nové komedie“ – běžná témata lidského života, individualita jednotlivce
• Čí je to dítě, Škarohlíd

THEOKRITOS – básník, tzv.idyl, poukazuje na krásnou přírodu a život pastýřů

B) rimská literatura
1. období archaické (3.-1.stol.n.l.)
2. zlatý věk (klasické období, 1.stol.př.n.l-počátek n.l.)
3. stříbrný věk (postklasické období, 1.-6.stol.n.l.)

Staré období

vznik tzv. „římské komedie“ – na základě nové komedie, přidání lidových prvků

TITUS MACCIUS PLAUTUS (251-184 př.n.l.)
římská komedie, využívá humor, vtip, fraškovitost, hudební doprovod
• Chlubný voják, Komedie o hrnci, Lišák Pseudolus
Plautovými komediemi se inspirovali: Moliére, Shakespeare, Goldoni