Josef Kajetán Tyl
Josef Kajetán Tyl – poslední z významných osobností národního obrození. Narozen v Kutné Hoře. Zájem o divadlo se objevil během studií na gymnáziu. Později přerušil studia na filozofii v Praze a věnoval se ochotnickému divadlu. Po porážce revoluce byl vypovězen z Prahy a umírá v Plzni v hmotné bídě.
a) drama – nejcennější složka Tylovy tvorby. V nich Tyl viděl prostředek k výchově národa a lidu, a proto do nich Tyl vkládal veškerou energii a usilovně na nich pracoval.
Hry se současnosti
Věřil, že výchovou je možné získat lidi pro svoji věc (národní ideály apod.). Hry se současnost se týkaly dobových ožehavých otázek společenského života. Zápletku většinou tvoří láska dvou mladých lidí. Hry mají buď smírný konec, nebo obsahují tvrdou sociální kritiku (Pražský flamendr, Paličova dcera aj.). Slavnou se veselohra z lidového prostředí Prahy Fidlovačka (1834) – Kde domov můj, která zlidověla a stala se národní hymnou (hudba by František Škroup).
Dramatické báchorky, pohádky
Spojení komiky lidových postav a nadpřirozených jevů. Největší úspěch měla hra Strakonický dudák (titulní postava – dudák Švanda – ztělesňuje kladné i záporné vlastnosti českého člověka)
Historické
Kutnohorští Havíři, Jan Hus, Jan Žiška z Trocnova
c) próza – převládají povídky (Dekret kutnohorský – z české historie). Tyl objevil v české literatuře nové tématické oblasti – tovaryši, dělníci apod.
d) novinařina – významná novinářská činnost (redaktor Květy, Pražský posel)
Význam Tyla spočívá zejména v jeho buditelské činnosti, kdy všechny své osobní ambice podřídil národnímu uvědomění a české kultuře. Byl zakladatelem realistické tradice našeho dramatu.
