Existencionalismus
Jean – Paul Sartre (1905 – 1980)
– jeho dramata slouží k názornému předvedení jeho filosofických stanovisek
– hry jsou modelové, neusiluje o podrobné psychologické prokreslení postav ani o žádnou další věrnost dobové skutečnosti
– extrémní existenciální situace a uvažování dramatických postav v nich
– ‘‘Mouchy‘‘ – parafráze (nihilistická travestie) Aischylovy Oresteie, odvaha Oresteova vzít na sebe zodpovědnost za zločin, jímž odčiňuje někdejší vraždu svého otce
– ‘‘Za zavřenými dveřmi‘‘ – totální odcizení člověka v tomto světě, ‘peklo – to jsou ti druzí‘, hra dodržuje Aristotelovskou jednotu 3 veličin
– ‘‘Mrtví bez pohřbu‘‘ – drastičnost, ‘nemáme právo zemřít zbytečně‘, ‘žít se musí‘
– ‘‘Špinavé ruce‘‘ – Hugo (aristokratický intelektuál) náhodně zavraždí Hoederera (existencionální hrdina), svému činu dává vyšší smysl tím, že ho interpretuje jako uvědomělý akt, otevřenost vyznění
Albert Camus (1913 – 1960)
– ‘‘Caligula‘‘ – císař zneužívá svou absolutní moc k páchání zločinů
– ‘‘Stav obležení‘‘, ‘‘Spravedliví‘‘
