7. Lidová slovesnost a její význam pro literárnívývoj. Balada v české literatuře

Lidová slovesnost – soubor útvarů, které spontánně vznikají ve spodních vrstvách zpravidla na základě zkušeností, šíří se ústním podáním, vznikají často na vesnicích, autor je anonymní.

Útvary lidové slovesnosti:
přísloví – lidová moudrost, z jejíhož závěru plyne mravní poučení
pranostika – zobecnění zkušeností týkajících se počasí
pořekadlo – podobné s příslovím, nemá však onen mravní rozměr
pověst – epický příběh založený na pravdivém základu, děj je částečně nebo úplně vymyšlen
– národní (o Čechovi), hrdinská (o Žižkovi), rodová (o bílé paní), místní (o založení hradu), erbovní
pohádka – vyjadřovala lidovou touhu po spravedlnosti
– hrdina překonává překážky a přes ně dojde ke šťastnému konci
– naši sběratelé pohádek: Božena Němcová (Národní báchorky a pověsti), Karel Jaromír Erben (Prostonárodní české písně a říkadla)
– pohádky mají šťastný konec; to nemusí platit u moderních pohádek (Andersen, bratři Grimmové)
lidová píseň – existuje u nás asi od 14. století
– milostná, robotní, vojenská, zbojnická, řešící vztah rodičů a dětí
lidové zpěvohry – vzorem byly opery na šlechtických zámcích
lidové drama – loutkové hry – Kašpárek
bajka – kratší příběh, v němž zvířata mají vlastnosti lidí, v závěru je opět ponaučení
balada – epická, nebo lyricko-epická báseň s ponurým dějem a zpravidla tragickým koncem
mýtus

Útvary pololidové slovesnosti:
kramářské písně – měly funkci dnešního bulváru
– témata – vraždy, války, spojení násilí a politiky
písmácké paměti

Balada:
František Ladislav Čelakovský: Toman a lesní panna (součást Ohlasu písní českých)
Karel Jaromír Erben: Kytice – řeší problémy viny a trestu, mateřské lásky, milenecké lásky, vztahu matky a dcery
Jan Neruda: Balady a romance – Neruda zde často záměrně zaměňuje právě baladu s romancí
Jiří Wolker: O nenarozeném dítěti, O snu, O očích topičových – moderní,