Poezie na přelomu století

Starší generace:
J. Neruda umírá (posmrtně vydané Zpěvy páteční působí na mladou generaci a ovlivňují její vztah k národní tradici)
S. Čech – kritika maloměšťáctví, národní zápas
J. Vrchlický – kritika díla, později zase návrat
Sova se později vrací k Sládkovi, Vrchlickému
Machar k Nerudovi a Havlíčkovi
Mladá generace:
1. – básníci kolem České moderny
Josef Svatopluk Machar – silně prozaické verše, realistické
Antonín Sova – symbolista, impresionista
Otokar Březina – symbolista
2. – měsíčník Moderní Revue
Þ velmi se zde rozvíjel umělecký proud dekadence
silně vypjatý proud, individualismus, utíká do minulosti (např. období gotiky,renesance), symboly konce života, ponuré prostředí
Karel Hlaváček – hudební verše, melodičnost
Josef Karásek ze Lvovic – velké obrazové sbírky

Přínos generace básníků
– poezie je neobyčejně bohatá a rozrůzněná
– jazyk se zbavuje umělosti, obohacuje se o výrazy z oblasti moderní civilizace, je kultivovaný, dokáže vyjádřit složité psychické stavy a smyslové prožitky
– symbolismus rozvíjí netušené možnosti výrazu, zejména hudebnost
– volný verš (poprvé v české poezii!!, protiklad lumírovského pravidelného verše) Þ je schopen nejpříznačněji vyjádřit dynamiku doby
– zpracovávána nadčasová témata (samota, věčný život, bratrství)
– výraz složitý, ale modernímu člověku bližší
– množství metafor, složitý symbol (hovoří o jejich složitých pochodech)
– zachycení nálad, smyslových vjemů
František Xaver Šalda (1867-1937)
– především literární kritik (největší osobnost české literární kritiky)
– velmi vzdělaný, vynikající smysl pro pravé umělecké hodnoty
– v Praze přednášel na univerzitě dějiny světových literatur, narodil se v Liberci, studium práv nedokončil, stal se nezávislým spisovatelem
– věnoval se vědecké práci
– vydával svůj vlastní časopis Šaldův zápisník – sám ho zaplňoval svými články (kritické články, básně, polemiky)
– pokračovatel K. H. Borovského, J. Nerudy
– odborný sloh, květnaté věty
– dílo: Boje o zítřek
– syntetické eseje
· umění je především tvoření, ne napodobování
· největšími hodnotami umění byly pro Š. hloubka a opravdovost umělcova prožitku
· umění vychází ze života a obohacuje život jedince i kolektivu
· v kritikách vychází ze subjektivního dojmu, ale usiloval o co největší objektivní poznání
· při kritice používal kombinovanou metodu (zkoumal z různých pohledů) Þ historické, psychologické, biografické
· ­Jitřní zrak – schopnost vidět věci stále znovu („ ….vidět stále znova a nové, vidět každý den tytéž předměty znova a jinak, ucházet se o ně zrakem každý den,…….to znamená být opravdu umělcem a básníkem“)
· u spisovatelů zdůrazňoval: vnitřní pravdivost, individualitu, osobitost, vnitřní prožitek, samostatnost, rázně odmítal každé umělecké dílo, které bylo pouze napodobivé, líbivé a řemeslné
– napsal mnoho děl
– psal eseje (medailony), kde se věnoval významným osobnostem naší i světové literatury (Dante, Shakespeare, Rimbaud, Sova)
– sledoval proletářskou poezii (její přínos)
Josef Svatopluk Machar (1864-1942)
– působil jako úředník ve Vídni (30 let) Þ získal určitý odstup od českých poměrů
– přátelil se s T. G. Masarykem Þ později se názorově rozešli; uzavřel se do svého individualismu
– básník – realista, verše kritické, strohé, racionalista, polemik, satirik
– jeho poezie se spíše podobá próze Þ má spíše myšlenkovou hodnotu než uměleckou, poplatné pouze pro danou dobu (dnes by se nám to zdálo suchopádné); básně v próze
– vztah k dílům J. Nerudy (V. Hálka odsuzoval)

– básnické sbírky:
Confiteor I. – III – lyrický deník moderního člověka
Zde by měly kvést růže:
-veršované příběhyÞ ale nekvetou,o ženách, jejich nerovném postavení ve společnosti; objevuje v ženě pasivní bytost obdařenou bohatým citem, který se však nemůže rozvinou a stále se střetává s drsnou životní realitou; ženiny romantické iluze většinou ztroskotají v manželství; její nerovné postavení v tomto svazku způsobuje zoufalství, z něhož není úniku
ukázka: příběh Teta – epická báseň, životní příběh – osud ženy, forma rozhovoru, dívka (neteř) – přijela ji teta, dívka má o ní zkreslené představy, teta líčí střízlivě, nepatetický pohled ženy, omlouvá chování muže, bere to, že to tak musí být, ale pociťuje určitou lítost, tiše snášela bolest, utrpení, nikdy nepoznala lásku, chce ji aspoň vidět v divadle; nápadné na formě(odlišení od ostatních):pravidelnost slok, bez metafor, přívlastků Þ výrazové prostředky prozaické, bez ozdob, strohé, bez rýmu
Svědomí věků – cyklus, více sbírek
– zamyšlení nad vývojem, ideál spatřuje v antice, odsuzoval křesťanství