Antická literatura (Řecko, Řím)

Antická literatura tvoří jednu z nejdůležitějších světových literatur, umožnila nám nahlédnout do kultury řecké i římské, stala se základem evropské vzdělanosti a obrovskou měrou ovlivnila budoucí vývoj všech kultur.

1) Antická literatura řecká (od 8.stol.př.n.l. – 2.(1.)stol.n.l)
– Řekové byli staršími tvůrci antické literatury. Žili na křižovatce mezi starověkými orientálními kulturami (mezopotamská…) a staroegyptskou kulturou, ale zároveň si udrželi vlastní kontinuitu – vznikla tak první ucelená národní kultura na evropském kontinentě.
– Řecká literatura – až do expanze Říma do Řecka, který si ho mocensky i intelektuálně podmanil – latinská kultura byla vlastně adaptací starořecké kultury.
– Římané vytvořili velkou říši, a tak rozšířili dědictví řecké kultury do celé západní a střední Evropy
– 3 období:
– I. Archaické období (od nejstarších dob do 6.stol.př.nl.)
– Nejprve bylo představováno ústní lidovou slovesností – tradovali ji aiodi (pěvci – zpívali za doprovodu strunného nástroje hrdinské písně)
– Později se vyvinula epika a lyrika
– Počátky klasické kultury spjaty s pobřežím Malé Asie a přilehlými ostrovy (usadila se tam část řeckých kmenů) – zde také vznikly 2 nejstarší památky:
– Ilias a Odyssea – nejstarší řecká epika
– Námět čerpá z pověstí o trojské válce (jen některé epizody)
– Za autora je považován slepý, polomytický básník Homér (o jeho životě nic nevíme, několik měst se přelo o jeho rodiště; eposy se dlouho tradovaly v ústním podání; teprve Homér jim dal konečnou písemnou podobu v 8.stol.př.nl.)
– Zatímco Ilias má válečný motiv – dobývání Tróje je Odyssea mírový epos a vypovídá o návratu z trojské války – hlavní motiv je hledání domova a touha po rodině
– Další památky: Homérovi bylo připsáno i několik hymnických oslav bohů, několik epigramů a bohatýrský epos – Boj žab a myší
– Epika: básník Heisiodos – báseň Práce a dny – didaktická epika; stručný návod k venkovským pracím po celý rok
– Lyrika: archaická elegie
– Souvisela s folklorními písněmi doprovázenými na píšťalu
– Často poučná (na konci ponaučení) skladba, ně¨kdy i smutného rázu
– Archilochos
– Monodická lyrika
– tj. určená pro sólový zpěv za doprovodu lyry
– Sapfó – ostrov Lesbos, milostné písně
– Anakreon – pijácká poezie (víno, ženy, zpěv)
– anakreonteia – vracel se k ní Thám a Puchmajer
– lyrika sborová
– Pindaros – Ódy (oslavné básně)
– dithyramby – oslavné písně na boha Dionýsa
– bajky – Aisopos (Ezop) – 6.stol.př.n.l., drobný epický žánr, zvířata mají vlastnosti lidí, na konci poučení, např.: Želva a zajíc, Osel a kůň