Vývoj českého divadla a dramatu do konce 19.století

– počátky českého dramatu souvisejí s dramatizováním biblických textů a spadají do konce 12.stol. Původně se jednalo o latinské texty evangelií o Kristově smrti a jeho vzkříšení. Zpívali je kněží, ale postupem doby začali přibírat i světské lidi – kantor, žáky. Tyto hry se nazývali oficia – Nejznámější z nich je Svatojířské oficium. Vypráví o tom, jak tři Marie hledají Kristovo tělo, aby ho nabalzamovaly, setkávají se s andělem, který jim oznamuje, že Kristus byl vzkříšen.
Postupně se k těmto vážným výjevům přidávaly prvky komické – především v národním jazyce, až vše bylo dovršeno vložením scény s mastičkářem. Církev takovéto hry vykázala z kostela.
– z poloviny 14.stol. se zachoval zlomek hry Mastičkář. Tři Marie (zastupující vážný náboženský prvek) jdou na trh, aby nakoupili vonné masti. Lid zastupují postavy – Severín, mastičkář, sluhové Pustrpalk a Rubín. Hra je dokonalým obrazem středověkého tržiště. Hra má za cíl zesměšnit středověké podvodné lékaře a pobavit obecenstvo.
Dál se u nás hrály hry pašijové a vánoční. Z dalších dochovaných zlomků Hra veselé Magdaleny a O Kristovu z mrtvých vstání i o jeho oslavení.
Vývoj dramatu byl přerušen husitskou revolucí.
– během doby osvícenství nevzniklo žádné významné drama. Od 16.stol. se české hry psaly podle biblických motivů vycházejícím převážně ze Starého zákona. Dramatu využívali jezuité a to především k propagačním účelům. Jan Campanus Vodňanský vytvořil historické drama Bretislaus.
– v Baroku se drama stalo velice užívaným žánrem. Dramata splňovala funkci didaktickou – propagována jezuity. Jednalo se o dramata s náboženskou tématikou. Vznikala tzv. mystéria – úryvky ze života světců konající zázraky. Do her se vkládaly interludia – mezihry, měly fraškovitý charakter. Důležité bylo působení na diváka. Na scéně byly zabudovány různé jeřáby a propadliště, bohaté zdobení kostýmů. J.A.Komenský propagoval ve svém díle Škola hrou začlenění dramatu do výchovy.
Jan Libertin – Rakovnická vánoční hra
Pololidová tvorba – F.Kocmánek
Lidová tvorba – Hra o sv. Dorotě (zpracovává téma legendy o sv. Kateřině) a fraška Salička
– koncem 18.stol. vzniklo i loutkové divadlo – nejvýznamnější osobou byl Matěj Kopecký.
Čeští obrozenci si uvědomovali, že na lid nejvíce působí mluvené slovo, proto pokládali za nutné zajistit pravidelná divadelní představení. Uvolněnost doby – josefínské reformy; dovoluje vznik českých divadel a divadelních spolků.