Vývoj jazyků v Evropě, původ českého jazyka

Řeč – schopnost článkovanými zvuky vyjadřovat obsah vědomí, nejvýraznější znak člověka
Funkce řeči: – sdělovací – základní
– myšlenková – řeč je nástroj myšlení, řeč je podklad pro vytváření pojmů a
představ
– expresivní – výrazová – city, pocity
– výzvová – apelová – působení a ovliv¤ování
– estetická – umělecká díla

Jazyk – je činitelem při vzniku národa
– má omezený počet slov, je doplňován mimikou a gesty
Asi 3000 jazyků, 1400 jazyků má základní literaturu (souvisí s náboženstvím)

Rozdělení jazyků:

– Indoevropské, Ugrofinské (maďarština, finština, estonština), Korejské, Japonské, Čínské, Austroasijské (vietnamština), Semitohamitské (hebrejština, arabština, etruština), Umělé (Esperanto, Ido, počítač. jazyky)
– Vývoj češtiny
– z indoevropského jazyka, ten se dělí na jazyky indoíránské (indické a íránské), řecký jazyk, italické (italština, španělština, portugalština, rumunština, francouzština), keltské (irština, bretonština), germánské (němčina, holandština, angličtina, dánština, norština, švédština, islandština), baltské (litevština, lotyština), slovanské
– Po rozpadu jazyka indoevropského (2000 let př.n.l.) se vyčlenil z jazyků slovanských a baltských jazyk praslovanský. Stal se základem jazyků slovanských, tedy i češtiny.
– Praslovanský jazyk se ustálil na 3 skupiny:
– západoslovanské (český, slovenský, hornolužický a dolnolužický, polský)
– východoslovanské (ruský, běloruský, ukrajinský)
– jihoslovanské (slovinský, srbochorvatský, makedonský, bulharský)
– původní byla na našem území stará čeština (do 10.stol.) – nejsou písemné památky
– od 10.stol. proniká staroslověnština, st.čeština stále fungovala, není úřední, nemá památky
– 11.stol. končí staroslověnština, nastupuje latina (12.stol.)
– 14.stol. končí latina, vzniká čistá čeština