Drama po roce 1945

– vliv moderního světového dramatu
1.) oficiální divadla – Národní divadlo a Městské divadlo na Vinohradech
– linie s prvky impresionistickými a vitalistickými + poetická náladovost
– pojetí divadelní inscenace jako uměleckého celku (nejen text, ale i světlo, hudba, scéna, talent herců) – vzrůst úlohy režie a režiséra
– Jaroslav Kvapil (režisér ND) – autor hry Princezna Pampeliška, Rusalka (libreto k Dvořákově opeře)
– Fráňa Šrámek – Léto, Měsíc nad řekou – lyrické drama
– prohloubení psychologie postav (vliv H.Ibsena), omezení přemíry zápletek v ději
– Jaroslav Hilbert – Vina – moderní tragédie, mravní problém svedené dívky (zbavit se společenských předsudků)
– historické drama – realisté (A.Jirásek) nebo s prvky symbolismu a filozofické reflexe (J.Hilbert – Falkenštejn, Jiří Mahen – Jánošík)
– vážné drama – František Langer – Periférie (o lidech na okraji společnosti, hledání spravedlnosti), Jízdní hlídka, Dvaasedmdesátka – úsilí o harmonii všech složek dramatu
– jevištní expresionismus (prudká, křečovitá gesta) – Karel Hugo Hilar (režisér Vinohradského divadla a pak ND) – inscenace hry Ze života hmyzu (bratři Čapkové)
Ferdinand Peroutka (1895-1978) – hra Oblak a valčík – dramatická reportáž, mozaika osudu lidí, kolektivní drama o 12 obrazech, líčí osudy lidí v různých částech Evropy, zobrazuje charaktery lidí ve dvou životních situacích – demokracie x fašismus, prvky dokumentaristiky – bitva u Stalingradu, oblak symbolem zločinů fašismu, valčík symbolem bezstarostnosti, pocit ponížení z války i jako bezstarostný obraz života, drama – Šťastlivec Sulla – z období antického Říma, 1.století př.n.l., jen TV inscenace