Indická literatura

zejména na území dnešního Pakistánu a Indie, povodí řek indus a Ganga, 2500 př.n.l., nejstaršími památkami slovesného umění jsou védy = posvátné vědění, posvátné knihy, psané védským jazykem, později sánskrtem, Indové v nich velebí své bohy, většinou zosobněné přírodní úkazy a síly (např. Ušas-Jitřenka, Agni-Oheň), vyjadřují představy Indů o světě a vesmíru,popisy a výklady obětních rituálů,rozsahem asi šestkát větší než Bible

• Mahábhárata (Velké vyprávění o Bháratovcích) (zřejmě nejrozsáhlejší epos světové literatury a zároveň ecyklopedie indických kulturních tradic popisující bratrovražedné boje mezi vládnoucími rody, je proložena pohádkovými legendami, bajkami, náboženskými či filosofickými výklady, vytvořený mezi 4.stol.př.n.l. a 4.stol.n.l.)
• Rámájana (Putování Rámovo) (hrdinský epos o dobrodužstvích prince Rámy a jeho ženy Síty, autorem základní verze je zřejmě poustevník VÁLMÍKI, tato verze byla od 3.stol.př.n.l. ústně šířena, obměňována a doplňována)

Perská literatura
na dnešním íránském území, umění jako syntéza cizích kulturních tradic a vzorů

• Avesta (soubor modliteb, mýtů, lyriky a právnických textů, psané staroíránštinou, autorem je pravděpodobně filosof a kazatel ZARATHUSTRA)
Cínská literatura
v povodí řek Chuang-che a Jang-ć-ťiang, ovlivněna konfucianismem, taoismem a buddhismem

• Kniha písní (soubor čínského básnictví, obsahuje 306 lidových písní a básní)

KONFUCIUS – filosof a zakladatel konfucionismu (směr, který usiluje o nalezení ctnosti a stanovení správných norem lidského chování a řízení společnosti)
dílo • Hovory (morální a etické rady pro život člověka ve společnosti)
LAO-Ć – myslitel a zakladatel taoismu (směr, který nabádá člověkak osvobození se od společenských konvencí a splynutí s přirozenou cestou-tao)
dílo • Tao-te-ťing (Kniha o cestě a ctnosti) (základní kniha taoismu)