1. První tři století písemnictví na našem území.
Staroslověnská, latinská a německá literatura IX. – XIII. století.
– asi od 6. stol. ústní lidová slovesnost – žádná písemná památka (asi mnohobožství)
– Velkomoravská říše (střediskem Mikulčice a Staré Město), historicky doložená od 30. let 9. stol., bohatá stylově samorostlá kultura
– Mojmír I. – 1. známý panovník, již zastánce křesťanství – zprvu z Východofranské říše → nebezpečí přílišného franského mocenského vlivu a pokusu o podrobení VMŘ → Rastislav (Mojmírův nástupce) se obrátil na Byzanc (východní část Říše římské), odkud toto nebezpečí nehrozilo a kde se netrvalo na řečtině a latině jako na jedině možných liturgických jazycích.
– 863 ze Soluně Konstantin (jazykový a literární talent) a Metoděj (diplomatické schopnosti), hlaholice (písmo na základě řecké abecedy), šíření křesťanství ve staroslověnštině (vytvořený na základě jihoslovanského nářečí) základy slovanské liturgie (= bohoslužba konaná slovansky).
