ANGLICKÝ REALISMUS

– Thomas Hardy (1840-1928): „úkolem literatury je odrážet, vykládat a kritizovat život“, spíše rozporné a tragické stránky lidské existence, postavy podléhají v zápase s přírodou nebo nespravedlností společnosti
– jediná možnost, jak dosáhnout štěstí, je žít v těsném styku s přírodou a mít ‚hlavu skloněnou‘ – bez ctižádosti  pohroma přichází z města
Tess d’Urberville (1891): svedená dívka se stane vražedkyní, ale navzdory tomu zůstane mravně čistá a nevinná → její poprava je odsouzením ‚zvůle a přetvářky ctihodné společnosti‘
Neblahý Juda (1895): právo dělnické třídy na vyšší vzdělání
SEVERSKÁ LITERATURA
– Henrik Ibsen (1828-1906): realistická dramata, Divoká kachna (1884): ústřední symbol divoké kachny jako bytosti postřelené a Hjalmarem Ekdalem ‚zachráněné‘ (podobné Gergersově zásahu do životů lidí okolo něj – žijí spokojeně, ale podle něj zaslepeně, neboť neznají minulost, takže ji otevře a kompletně zničí jejich štěstí); divoká kachna je symbolem spoutanosti, umělého a nepřirozeného života, přetvářky
USA
– Mark Twain (1835-1910): Dobrodružství Toma Sawyera (1876) a Dobrodružství Huckleberryho Finna (1884): kombinace vzpomínkové prózy a dobrodružného románu, kritický pohled na současnou Ameriku včetně otroctví, parodie na romantiku pirátských, zálesáckých a indiánských románů, konfrontace dětské fantazie se světem dospělých