ANGLIE
– proti anglikánské církvi, opoře panovnické moci, se vytvořilo opoziční puritánské hnutí → pronásledováni emigrace do S Ameriky; v Irsku katolictví (symbol protianglické nálady), ve Skotsku presbyteriánství (kalvinisticky orientované)
– 1649 poprava Karla I. a nastolení Cromwellovy puritánské republiky; 1660 opět Stuartovci na trůně anglikánství, náboženská nesnášenlivost další silná emigrační vlna
– John Donne (1572-1631): z katolické rodiny, vystoupil z církve a nechal se vysvětit anglikánskou církví; jedním z nejoblíbenějších kazatelů své doby
– jeho poezie kolovala v rukopisech a byla vydána až po smrti – metafyzická poezie
– odmítal petrarkovskou milostnou poezii; různé citové polohy od obdivu po cynismus
Svaté sonety: milostná poezie, učené, náročné; zdůraznění lásky v sexu
Božské básně (1663): viz předchozí charakteristika
– drsnost, hovorový tón, strohost → pocit přirozenosti
– autoři tzv. metafyzické školy: George Herbert (1593-1633, pokorná zbožnost, ale není to pasivní odevzdanost), Richard Crashaw (?1612-1649, katolík, barokní, fantaskní, stylizované básně), Henry Vaughan (1622-1695, přízemní, fádní, zájem o nadpřirozeno a okultismus)
