ANTONÍN SOVA
– (1864-1928), z jižních Čech, smrt matky, vyrostl odloučení, toulal se krajinou (ovlivněn), smutná melancholie; stal se ředitelem Městské knihovny, aby měl čas psát
I. impresionistické sbírky – vizuální dojmy, stručný, zkratkovitý výraz, rýmy, eufonie, barvy → příroda ve svém smyslu – nikoli popis, pouze jen dojem a nálada, obraz se skládá z roztříštěných dojmů, krása pomíjivého okamžiku
– jeho impresionismus setrvává v realistických stopách – často impresionistické verše stojí vedle veršů realistických
Květy intimních nálad (1891): Pustý mlýn
Z mého kraje (1892): nostalgické ohlédnutí za mládím, návrat do jižních Čech
II. vzdor a protest, na pomezí mezi impresionismem a symbolismem
Zlomená duše (1896): „poéma o ztrátě iluzí mladého člověka“
Vybouřené smutky (1897): vybočení od impresionismu, ‚sociální protest naroubovaný na romantickou tématiku‘
III. volný verš a symbolismus
Údolí Nového králosvství (1900), Ještě jednou se vrátíme (1900): čistý symbolismus, navazují na sebe, Nové království ≈ biblické boží království
