KATOLICKÁ MODERNA
– uskupení mladých katolíků, zejména kněží, převážně novoromantici
– manifest Niva (1895): rozhořčení nad sociální situací, vyvolali diskuze v parlamentu, kritika disciplíny v církvi (problém celibátu)
– almanach Pod jedním praporem
– důraz na jedince, hledání nového Danteho: básnický vzor spojující víru a umění přetrvávající ve světě
– chtějí oslovit všechny a zároveň do kultury nevtíravě vnést katolictví, ale nechtěli být kazateli či mravokárci → snaha o estetizaci náboženství
– návrat k romantickým hrdinům spjatých s vírou
– inspirace světovým návratem ke katolicismu, zejména Léonem Bloyem (1846-1917): říkal o sobě, že „není současníkem“, politické pamflety, romány
– větší vliv na českou kulturu než na francouzskou
– jeho próza ≈ poezie katolických modernistů
Zoufalec (1886)
Chudá žena (1897) – autobiografický ráz, romantika propojená s katolictvím
– časopis Nový život (1896-1907): i překladová literatura, autoři:
– Sigismund Bouška: benediktinský kněz, básník a překladatel
– Karel Dostál Lutinov: snaha o vymezení české a katolické moderny, polemika s Macharem, získal pro Nový život příspěvky Březiny, Sovy a Karáska
– Xaver Dvořák: básnicky nejtalentovanější
