O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slávskými (1836):
Slované = jeden národ, 4 kmeny, Češi a Slováci dohromady
Básně Jana Kollára (1821): Slávy dcera: částečně otištěna jako oddíl Znělky neb Sonety; samostatně vyšla 1824, 1845, 1852 velká popularita
– Předzpěv – psané v časomíře, tvoří jej (samá) elegická distichon (1.mn.č.) , 5 zpěvů pak již sylabotónicky
– zpočátku milostné sonety o Míně (=zosobnění všech krás duše a těla), později hrdina cestuje v doprovodu Míny (Slávy dcera) slovanským světem v prostoru i čase; 2.zpěv: cesta do Prahy a na Slovensko; 3.zpěv: v závěru se loučí s Mínou a svou lyrou a připravuje se na smrt; 4.a 5.zpěv podobný Božské komedii: putuje slovanským nebem a peklem, zamýšlí se nad lidmi…
– Bohyně Sláva alegorií Slovanstva, Mína-Slávy dcera ztělesnění slovanské čistoty
– žal nad zkázou Slovanů na německém území, obžaloba bezpráví, jemuž jsou vystaveni
– Kollár ji ustavičně doplňoval → učenecký, nebásnický charakter → nesrozumitelnost nucen vydat Výklad čili Přímětky a vysvětlivky
– divadelnictví: na okraji hlavních uměleckých snah, především lidovýchovná a zábavná úloha
