NĚMECKO
– Heinrich Heine (1787-1856): Kniha písní (1827): soubor reflexivní lyriky, místy hořké a pesimistické, 5 částí, subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie
DÁNSKO
– Hans Christian Andersen (1805-1875): Nové pohádky a povídky (1858): spojení folklorní (grimmovské) pohádky a pohádky umělé, např. Císařovy nové šaty, Ošklivé káčátko, Malá mořská víla
RUSKO
– Michail Jurjevič Lermontov (1814-1841): šlechtic, husarský důstojník, 2krát z carova rozkazu vypovězen na Kavkaz , zahynul zde předčasně v souboji
Démon (1829-1841): básnická poema, 8krát přepisována, tragédie ‚ducha a vyhnanství‘, zlo se rodí z bezmocnosti dobra. Démon (zlo ), zavržený bohem, odsouzený k věčné samotě bez lásky, zatouží po štěstí. Své prokletí chce zlomit láskou k pozemské ženě, princezně Tamaře. Ta se do něj zamiluje, ale svou láskou Tamaru zabíjí → znovu prohrává svůj odvěký zápas s bohem.
Hrdina naší doby (1840): aristokrat Grigorij Pečorin se z vlastního rozhodnutí stává společenským vyděděncem, cítí se povznesen nad okolní svět a zbaven závazků ke společnosti. Marně hledá smysl života a štěstí, je zaujat jen sebou, pro ostatní neužitečný → lišnij čelavěk, nihilismus, viz Oněgin
