Česká literatura 1. poloviny 40. let 20. století

– od roku 1938 byla naše země okupována Německem a zaveden tzv. protektorát. To mělo za následek potlačení velké části umělecké tvorby, která do roku 1938 vzkvétala. Byla zavedena cenzura, některým autorům bylo úplně zakázáno vydávat díla. Někteří autoři byli dokonce fyzicky zlikvidováni, nebo deportováni do koncentračních táborů. To mělo za následek úpadek české literární tvorby a kultury vůbec. Mnoho spisovatelé však pokračovalo ve své tvorbě ilegálně. Většinou se obracejí do minulosti do slavných událostí, kterými náš národ v průběhu dějin prošel, čímž se snaží národ povzbudit. Často také volí tématiku rodné země, aby v lidech vyvolat pocity vlastenectví a spoluodpovědnosti za osudy národa.

POEZIE

– snaží se povzbudit národ. Toho dosahují zejména volbou témat ve své tvorbě – rodná země, domov, významné postavy českých dějin a kultury (např. Halas – Naše paní Božena Němcová, Seifert – Vějíř Boženy Němcové, Světlem oděná). Umělci ve svých dílech často využívají náznaků a jinotaje (vleklá zima, tma). Také oslavují češtinu jako národní jazyk, kterého je třeba si vážit a kterou vidí jako symbol národní existence. Toho docilují melodičností a libozvučností svých veršů. Mnozí básníci se ve svých dílech obracejí k dětem (např. Halas, Hrubín). Během okupace fungovaly 2 skupiny – skupina RA (surrealismus – Vančura) a skupina 42 (přísně proti surrealismu, autoři inspirováni běžným životem, např. chodem města, snaží se o bezprostřední obraz skutečnosti, používá přesná označení skutečnosti, epičnost, autoři často vyjadřují pocity osamocení a strachu, např. Jiří Kolář, Josef Kainar). Představitelem nejmladší generace básníků je Jiří Orten.

Jiří Orten – narodil se v Kutné Hoře v rodině židovského obchodníka, studoval konzervatoř, v roce 39 byl z rasových důvodů vyloučen, odmítl emigrovat kvůli lásce k dívce, která ho však později opouští, v den svých 22. narozenin byl přejet německým vojenským autem. Byl nejtalentovanější z nastupující generace autorů. První sbírkou se stala Čítanka jaro, která je ještě důvěřivá a optimistická. Další sbírky jsou již ovlivněny nástupem fašismu a okupací. Cesta k mrazu již vyjadřuje pocity samoty a pocity strachu. V tomto duchu se nesou i jeho další dvě sbírky – Jeremiášův pláč a Ohnice. V nich si všímá zejména masové persekuce obyvatelstva, příkořím, osamocením a pocity strachu a úzkosti. Poezie Jiřího Ortena je meditativní a melodická. Je osobní, hluboce citová, prostá a poznamenaná jeho těžkým životem.

Jiří Kolář – vyučil se truhlářem, ale vystřídal nejrůznější zaměstnání, světově se proslavil svou výtvarnou činností, zejména kolážemi. Od konce 60. let patřil mezi zakázané autory. Jeho první sbírkou se stal Křestní list (využívá běžnou mluvenou řeč a kontrastů), na květnové povstání v Praze reagoval sbírkou Sedm kantát. Ve své tvorbě experimentuje s tématy a jazykem.

Josef Kainar – pocházel z Přerova, studoval na filozofické fakultě v Praze, ale jeho studium bylo přerušeno uzavíráním vysokých škol v roce 1939. Po válce se již věnuje především literatuře. Je představitel existencionalismu. Jeho tvorba je nepatetická, záměrně nepoetická a neidealizující. První sbírkou se staly Příběhy a menší básně

Ivan Blatný – roku 1948 se básník nevrátil ze stipendijního pobytu v Londýně. Od té doby žil v emigraci. Většinu života strávil v protialkoholní léčebně, tvořil až do konce svého života. Mezi jeho první knihy patří sbírka Paní Jitřenka (navozuje příjemné pocity, zobrazuje melancholické procházky Brnem) a Melancholické procházky