Národní divadlo

novorenesanční sloh; architekt – Josef Zítek, po požáru Josef Schulz; výzdoba – alegorická zobrazení, slovanská mytologie a rukopisy, krajinomalba; Bohumil Schnirch – sochař – Triga, Apollón a 9 Múz; Josef Václav Myslbek – alegorie soch, busty Němcové a Smetany; Mikoláš Aleš – obrazy z českých dějin, lunety; František Ženíšek – malby kolem lustru; Vojtěch Hynais – malíř, alegorické budování Národního divadla, opona
Josef Kajetán Tyl – historická díla – Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, Kutnohorští havíři
– ze současnosti – Paní Mariánka, Tvrdohlavá žena, Paličova dcera, Pražský flamendr, Fidlovačka (1834)
– dramatické báchorky – Strakonický dudák, Jiříkovo vidění
Neruda – Ženich z hladu, Hálek – Král Vukašín – nepříliš úspěšné hry
Zeyer – Radúz a Mahulena, láska je silnější než prokletí
Eliška Krásnohorská – libreta ke Smetanovi
Ladislav Stroupežnický – Naši furianti – furiant – ten, kdo se vytahuje; otázka, kdo bude v jihočeské vesnici ponocným
– Zvíkovský rarášek, Paní mincmistrová
Gabriela Preissová – Gazdina Roba – příběh ženy, která obětovala lásce všechno, ale nenašla štěstí
Její pastorkyňa – Kostelnička zavraždí ze soucitu dítě Jenůfy, vše dobře dopadneAlois a Vilém Mrštíkovi – Maryša – miluje Francka, ale ten odjede na vojnu a rodiče ji nutí vdát se za Vávru, a ona svolí. Francek chce Vávru zabít, ale Maryša dá Vávrovi otrávenou kávu, aby ochránila Francka