Původ a vývoj jazyka

– na světě existuje 35000 jazyků (různá nářečí)
– hypotetický jazyk = indoevropský > z něho ostatní jazyky

1. indoíránský (indické,iránské)
2. řecký
3. italické(latina),románské
4. keltské(irština)
5. germánské(něm.,angl.)
6. baltské(litevština)
7. slovanské jazyky – spol.základ = praslovanština –
-západoslov., východoslov., jihoslov.
8. hlaholice – naše; cyrilice – azbuka

Vývoj českých slov:
stahování – novaja = nová
zmizení tzv. jerů (tvrdý & měkký jer) – d’n‘ = den
zmizení tzv. nosových hlásek (jako ve francouzštině)
praslovanský jazyk pohyblivý -> čeština na první slabice
zachování krátkých a dlouhých samohlásek

Hláskoslovný a tvaroslovný vývoj:
A) vývoj souhlásek 13.stol
ŕ -> ř (ŕepa – řepa)
g -> h (gora – hora)
B) vývoj samohlásek 12.-14.st.
a -> ě (duša – dušě)
u,ú -> i,í (mužu – muži)
é -> í (řéci – říci)
C) vývoj tvarosloví
a) jednotné č.
množné č.
duál (číslo dvojné) (oči, ruce)
b) převažují zakončení živ.r. i neživotných (neex.
rozdělení na r.m.ž. a r.m.n.) (vizu chlap)
c) bohatší soustava slovesných časů
d) 14.st. 1.os.j.č. na -u (vizu,znaju)

postupně rozšíření koncovky -m k dlouze končícím slovesům
(prosí-m, dělá-m)

Pravopis
– primitivní (jedna podobná hláska i pro jiné hlásky)
– zpřežkový (kombinace hlásek – měkkost)
– diakritický (háčky a čárky – dříve tečky – nabodeníčka)
– bratrský (místo tečky háček)

Rozvrstvení jazyka:
spisovný
nářečí
slang a argot
Ondřej Janků