Tvoření slov

a) Odvozování
Důležitým hlediskem, podle něhož lze třídit slova, je motivovanost. Podle tohoto hlediska rozeznáváme slova značková (nemotivovaná), která svou formou nikterak nenaznačují svůj význam (např. ruka, dům, les aj.), a slova popisná (motivovaná), která se svou formou i svým významem opírají o slova jiná (např. dřevěný – dřevo).
Tvoření nových slov pomocí předpon, přípon a koncovek nazýváme odvozování. Slovo, od něhož se odvozuje, může být ovšem samo již odvozené. Slova se stejným kořenem se nazývají příbuzná. Jejich souhrn vytváří slovní čeleď. Při odvozování přidáváme k slovotvornému základu slovotvorný prostředek, tj. příponu (sufix) nebo předponu (prefix).

Odvozování příponami
Slovotvorným základem při odvozování příponami je kmen, tj. část slova bez koncovky (např. žen(a), vaři(t)). Není-li kmen už dále rozčlenitelný, nazývá se kořen (radix). Koncovka zařazuje slovo k slovnímu druhu a vyjadřuje mluvnické kategorie. Z přídavných jmen se tvoří jména podstatná někdy zpodstatněním, tj. tak, že se příd. jm. pouze zařadí k novému slovnímu druhu, ale ponechá se mu původní skloňování (např. podst. jm. strážný se skloňuje podle mladý). Při odvozování se často v odvozeném slově střídají hlásky (např. krácení a dloužení samohlásek – ráno, ranní).

Podstatná jména
– jména konatelská
– odvozená od podstatných jmen (včelař, truhlář, mečíř, kadeřník, dějepisec)
– jména činitelská
– odvozená od sloves (doručovatel, výrobce, nákupčí)
– jména podle příslušnosti
– příslušnost k zemi nebo místu – jména obyvatelská (Číňan, Slovinec, Polák, Pařížan, Pražák)
– příslušnost ke skupině lidí (májovec, řeholník, odborář)
– názvy míst (ohniště, ohnisko, plovárna, čistírna, nemocnice)
– jména přechýlená – mění u životných jmen původní rod (žákyně, císařovna, tygřice)
– názvy hromadné (kolektiva)
– vyjadřují gramatickou formou singuláru soubor jednotlivin (obyvatelstvo, kapradí, trámoví, sousloví)
– jména zdrobnělá – deminutiva (soudek, hošík)
– jména zveličelá – augmentativa (chlapisko, chlapák)
– názvy nositelů vlastností (lakomec, smrtelník, sprosťák)
– názvy vlastností (lidskost, kritičnost, slepota)
– názvy prostředků činností (vysílač, mýdlo, kružítko, sušák)
– názvy výsledků děje (posudek, hoblina, vyhláška)
– názvy dějů (výstavba, okopávka)

Přídavná jména
– adjektiva přivlastňovací – posesivní (Karlův, matčin, psí, bratrský)
– široce vztahová – relační (telefonní, jazykový)
– vztahová místní (beskydský, olomoucký)
– vztahová časová (ranní)
– vztahová vyjadřující původ (vinný, okurkový)
– jakostní (vlasatý, skalnatý)
– s významem podobnosti (kulový, vejcovitý)
– s významem zeslabujícím nebo zesilujícím (slaďoučký, velikánský)
– dějová (hlučný, bojovný)