Dekadentní období:
– dekadentní období: Jsem apoštol nového žití a Apostrofy hrdé a vášnivé (1896), Satanova sláva mezi námi (1897): chtěl vypadat jako satanista, Ave Satan (odkaz na Ztracený ráj, Satan – revolucionář, povstalec), Odešla
– zájem o sociální situaci: Sen o zástupu zoufajících (1903): vyloženě buřičské, anarchistické; problematika lidí na okraji společnosti
– František Gellner (1881-1914): z Mladé Boleslavi, otec obchodník, nedokončil 2 VŠ, po vojně odešel do Paříže (básnický a malířský talent), chtěl se dostat z Čech, ale nakonec rezignoval a stal se novinářem; narukoval do armády a po konfliktu s nadřízeným důstojníkem byl poslán do 1. linie, kde nejspíš zemřel
– nevychází ze symbolismu
Po nás ať přijde potopa! (1901): výsměch stylizaci 90.let, symbolismu a dekadenci, chtěl poezii přiblížit každodennímu životu, Pozdrav rodnému kraji, Perspektiva, To je teď celá moudrost moje, Přátelství duší
Radosti života (1903): popření poetiky 90.let, inspirace konkrétním okamžikem, odmítnutí abstrakce, hovorový jazyk daného prostředí, hospodské popěvky, hořkost, satirický výsměch
Nové verše (1919): posmrtně, proměna jazyka – od sarkasmu k epickým mikropříběhům ze života
